Bývalý slovenský politik: „Když média lžou, je mou povinností ukázat pravdu“

23.07.2019

"Když média lžou, je mou povinností ukázat pravdu," řekl známý spisovatel a bývalý vysoce postavený slovenský politik Jozef Banáš, a na vlastní pěst navštívil ruský Krym. Poloostrov projel křížem krážem - a nikde nenarazil ani na protiruský odpor, ani na hlad nebo "ruský koncentrák".

Když o své zkušenosti chtěl napsat do předních slovenských médií, jeho reportáž byla bez omluvy a jakékoli reakce odmítnuta.

Jak řekl Jozef Banáš, kromě návštěvy Krymu bylo pro něj také zajímavé zjištění, jak fungují mainstreamová média v Česku a na Slovensku.

Podle Banáše česká a slovenská média líčí poloostrov Krym jako zakázané území. Uvedl:

"Česká a slovenská média o životě na Krymu především mlčí. A když něco publikují, tak neustále opakují tezi o anexi a ruské agresi. Dalajláma mi kdysi řekl, že hlavní úlohou spisovatele je hledat pravdu. Proto se snažím pravdu hledat. Očekával jsem, že když obyvatelé Krymu nesouhlasí s anexí (tj. přisvojení si území proti vůli jeho obyvatel), budou proti tomu bojovat, nebo přinejmenším protestovat.

Nechtělo se mi věřit, že by za pět let naše protirusky orientovaná média hlavního proudu nepřinesla zprávu o protiruském odporu, pokud by tam nějaký byl. Tak jsem se s přítelem rozhodl jet na Krym a přesvědčit se, jak tam lidé žijí.

Autem jsme projeli Simferopol, Bachčisaraj, Sevastopol, Balaklavu, Jaltu, Livadiji, Aluštu, Feodosiji, Koktebel a Kerč. Zastavili jsme, kde jsme chtěli. Nikdo nás nikde nekontroloval. Dokonce jsme jeli přes Krymský most. Chtěl jsem vidět místa, která navštívili slavní spisovatelé, jako Tolstoj, Čechov, Puškin, a obzvlášť jsem chtěl navštívit Koktebel, odkud Jevtušenko napsal protestní telegram Brežněvovi proti tehdejší invazi do Československa v roce 1968. Píši o tom ve svém románu Zóna nadšení.

Pochopil jsem, proč naše média o Krymu nepíšou. Musela by totiž psát pravdu o tom, že lidé jsou spokojení, že si žijí svůj každodenní život s běžnými lidskými problémy a radostmi. Hovořil jsem s Rusy, Ukrajinci, Tatary. Byli velmi otevření a upřímní. Měli kritické komentáře k výši platů v porovnání s cenami, k výši důchodů a k jiným problémům, jako u nás a v každé jiné zemi. Ale ani jednou jsem nezaznamenal protiruský odpor či projev nespokojenosti s tím, že poloostrov je součástí Ruska.

Viděl jsem obchody plné kvalitních potravin, výborně vybavené hotely, restaurační služby na velmi dobré úrovni, a zejména jsem měl pocit bezpečí. Třeba Jalta se velmi podobá francouzskému Nice. Rozdíl je ale v tom, že v Nice jsem viděl v ulicích mnoho policistů, a na Jaltě ani jednoho...

Vymývání mozků a mediální manipulace jsou nevyhnutelnou součástí vyvolání napětí, které mocní potřebují k tomu, aby mohli vládnout. Sám jsem byl čtyři roky poslancem slovenského parlamentu a mám bohaté zkušenosti s novinami.

Někteří novináři lžou proto, že musí prostě za něco žít, ale sami se za to alespoň v nitru stydí. Jiní píší lži pragmaticky, pro peníze a bez hanby. A jsou i tací, kteří už dosáhli té "nejvyšší úrovně" - lež se pro ně stala pravdou, aby se jim lépe žilo.

Jakmile dnes novinář napíše větu Rusko se přibližuje k hranicím NATO, tak je podle mne zralý na psychiatrické vyšetření. Když u nás napíšete něco pozitivního o Rusku, tak vás automaticky označí za rusofila nebo agenta Kremlu. Už jsem si na to zvykl a z kamenů, které po mě hází, si stavím dům.

Ujišťuji vás, že novináři velmi dobře ví, jaká je skutečná pravda. Protože mít podíl na moci, ovlivňovat lidi, nebo jim dokonce vládnout, je fascinující. A navíc jste nadstandardně placeni. Nyní jsou u moci ti, kteří prosadili protiruský trend, a tak se k tomu mnozí z pragmatických důvodů přidali.

Položil jsem nedávno jednomu významnému politikovi nepříjemnou otázku a on mi odpověděl - Proč mi kladeš takovou otázku? Sám jsi byl v politice. Za tři roky jdu do důchodu, přijď za mnou a povím ti, co si o tom skutečně myslím.

Mainstreamoví, nebo chcete-li prorežimní novináři, jsou součástí moci. Moc si udržíte jen tehdy, když budete držet lidi ve strachu. A toho dosáhnete tak, že vyrobíte nepřítele. Komunismus padl, a to byla pro mocné na Západě vlastně morová rána, neboť přišli o nepřítele, a tak si museli najít jiného - Rusko.

Když máte nepřítele, tak se musí zbrojit. To je zase byznys. Většině novinářů a politiků je úplně jedno, jakým myšlenkám slouží. Podstatné pro ně je, aby byli u moci a měli peníze. A tak se novináři a politici navzájem podporují. Oni se nebojí jen pravdy o Krymu, oni se bojí pravdy jako takové.

Zdroj: snews.com