O co jde na Ukrajině?

13.04.2021

Od doby po roce 1990, kdy se Západ na chvilku zdál být civilizovaným prostorem, kde slovo (například o nerozšiřování NATO směrem na Východ) platilo, ukazuje Západ stále jasněji svoji tvář. Výstižněji se to nedá vyjádřit jinak, než slovem "hamižnost", které použil britský premiér Boris Johnson, když popsal britský způsob získávání proticovidových vakcín.

Vraťme se ale ještě trochu více zpět, k jedné významné historické události - do roku 1983, kdy NATO uskutečnilo vojenské cvičení "Able Archer", které bylo tak rozsáhlé a obsahovalo tolik nových a agresivních prvků, že se Moskva začala docela důvodně domnívat, že jde o zástěrku před skutečným jaderným úderem.

V té době pracoval v sovětské rozvědce Oleg Gordijevskij, který ale již desátým rokem sděloval tajné informace britské rozvědce. Dlouhodobou spoluprací si získal jejich důvěru, takže vzali velmi vážně jeho varování, že budou-li stejně agresivně pokračovat v tomto cvičení, je možné, že rozpoutají jadernou válku. Tato krize byla skutečně ještě horší, než ona známá kubánská v roce 1962.

NATO nakonec své aktivity zbrzdilo a Oleg Gordijevskij po svém útěku ze SSSR byl britskou královnou vyznamenán Řádem svatého Michala a svatého Jiří.

Nyní se hodně zvažuje, nakolik by Defender Europe, největší cvičení armád NATO od konce studené války, mohlo navodit podobnou situaci. K hranicím Ruska se od března přesunuje ke třem desítkám tisíc vojáků z 27 členských zemí NATO, tedy i z těch vzdálených. K tomu jsou aktivizovány všechny dezinformační a propagandistické kanály, včetně všech prodejných a/nebo blbých novinářů, ke spuštění kampaně, osočující Rusko z nějakých agresivních plánů, když právem soustřeďuje vojska na své straně hranic. Jinými slovy - zatímco většina členských států vyslala své vojáky mimo své hranice, směrem k těm ruským, je to popisováno jako "mírotvorné", zatímco pohyb ruských sil na svém území je označován jako "agresivní úmysly".

Zde je třeba varovně zdvihnout prst. V roce 1983 měl Západ v SSSR svého špióna, kterému důvěřoval, a na jehož radu "zbrzdil koně" a přestal eskalovat hrozivé napětí, a tím možná zachránil svět před jadernou válkou.

Otázkou ale je, zda má Západ v současné době v Rusku také svého agenta formátu a důvěryhodnosti Gordijevského. Je možné, že Západ dnes nikoho takového nemá, kdo by věrohodně varoval, že svým jednáním dosahuje kritického bodu, a že napětí kulminuje tak, že by mohlo dojít k nějakému zkratu. Tím by mohl započít konflikt, o němž by nebylo jasné, zda a jak by skončil.

Přitom situace je z analytického hlediska celkem jasná. Rusko chce obchodovat, například chce dostavět Nord Stream II, a proto nedává smysl, aby připravovalo agresi.

Západ přes všechny silácké řeči přitom vidí, že protiruské sankce byly pro Rusko vlastně jen dobrou "masáží", která v něm rozproudila krev a dodala mu motivaci. V mnoha oblastech měly sankce přímo kontraproduktivní výsledky.

USA chtějí zvyšováním napětí znemožnit evropským státům obchod s Ruskem, přičemž samy obchod nesnižují, protože právě o toto jde: o rozšiřování trhů, o vytěsnění konkurentů z volné soutěže (tedy řízenou destrukcí proklamovaných základů svobodného západního světa). Nejde jen tradičně o vojenský průmysl, ale nyní jde zejména o energetiku, a nově i o farmaceutický průmysl.

Toto spočítat není složité - proto se ze škol vytěsňuje matematika a logické uvažování, a kdoví, možná se uvažuje o povinném zavedení výuky dogmatického náboženství, protože to je ideální kariérní průprava. Člověka naučí osvojit si způsob myšlení, který je krásně charakterizováno výrokem: "Vážená paní, přece byste nevěřila více svým očím, než mně?" (autorem výroku je komik Groucho Marx, který byl na rozdíl od tragikomického ukrajinského prezidenta, komika Volodymyra Zelenského, opravdu vtipný).

O co tedy na Ukrajině jde? 

O bezohlednou obchodní válku, kdy Spojené státy odstavují od obchodu i země, kterým jindy vyznávají "lásku" - ovšemže jen tu platonickou. A pokračovat v tom budou, jak se říká, až do posledního Ukrajince. Protože - jak prozradil geoanalytik George Friedman - Spojené státy vyvážejí destabilizaci. Ukrajina coby zhroucený stát plně zaměstná jak Rusko, tak i státy Evropské unie. Spojené státy budou mezitím obchodovat. Pokud to ovšem s tím vojenským cvičením nepřeženou. 

Protože - opět slovy George Friedmana - je velký rozdíl mezi geopolitickou realitou a americkou psychikou, která je bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti. To přesně odpovídá charakteristice adolescentní mysli, avšak přetrvávají-li tyto příznaky v dospělosti, můžeme hovořit o maniodepresivní psychóze, která nemívá dobrou prognózu. Takže osud světa hodně závisí na tom, v jaké fázi se ta chorá americká psychika zrovna nachází.

Je fakt, že těžko můžeme sami zachránit svět. Ten ale zachráněn nebude, když si toto budou říkat všichni. Proto nebude zbytí, a - doufejme, že vbrzku - nový český ministr zahraničí bude muset zvednout standardu důstojnosti a trvat na tom, že jako členský stát NATO jsme Washingtonskou smlouvou zavázáni urovnávat veškeré mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem, neslučitelným s cíli OSN.

Odchýlí-li se však v praxi NATO od svého základního principu, pak v něm nemáme co pohledávat.

Autor článku Jan Schneider, publikováno na webu: novarepublika.cz