Potopením křižníku začala 3. sv. válka, rozhodne bitva o Donbas

VÁCLAV DANDA přináší velikonoční zprávy z ukrajinské fronty a vysvětluje, proč Západ tak naléhavě potřebuje protáhnout boje co nejdéle - i kdyby tím měl způsobit vlastní zničení.

V zástupné válce s Ruskem na Ukrajině Západ zjevně prohrává. Proto se rozhodl víceméně už odhodit masku a vstoupil plnou vahou na ukrajinské bojiště. Mobilizuje vše, co má momentálně k dispozici, a posílá to na ukrajinskou frontu. Nejde už jen o nejtěžší techniku, tanky, obrněné transportéry, raketomety a dělostřelecké systémy, ale ve stále větší míře překračují hranice i jednotky NATO, které sofistikovanou výzbroj obsluhují.

Nová strategie

Existují už stovky důkazů, že na Ukrajině už fakticky velí američtí důstojníci a všechny důležité operace přebírají velitelství v zahraničí, spojené s polními veliteli na místě. Nejviditelnějším výsledkem těchto operací bylo potopení vlajkové lodi ruské černomořské flotily, raketového křižníku Moskva, který byl po výbuchu munice zničen nedaleko Oděsy. Moderátorka ruské státní televize prohlásila, že potopením křižníku Moskva prakticky začala třetí světová válka. Rusové si uvědomují, že ve stále větší míře bojují nejen proti infrastruktuře NATO jako na začátku konfliktu, ale už přímo proti Severoatlantické alianci s její obrovskou vojenskou silou.

Rusko ve druhé fázi vojenské operace mění taktiku. Po stažení jednotek ze severu a západu země, útočí pomocí přesných raket nejen na sklady, výrobu zbraní a zásobníky pohonných hmot, ale stále častěji také na dopravní infrastrukturu a západní zbraňové konvoje. Také na velitelská stanoviště, včetně těch, odkud řídí operace západní důstojníci. Zničení transportu českých tanků a obrněných vozidel u Charkova, likvidace slovenských protileteckých systémů S-300 u Dněpropetrovska a Kyjeva, či nejnověji sestřelení západního transportního letadla plného zbraní u Oděsy jsou projevem právě této nové ruské strategie.

Scénář selhává

I přes to, že se Západ rozhodl bojovat s Ruskem již prakticky otevřeně, a to "do posledního Ukrajince", jak zní rozšířený slogan, používaný i mnoha západními médii, stále se mu nedaří dosáhnout na bojišti kýženého obratu. Naopak rozhodující bitva o Donbas nevypadá pro Západem řízený Kyjev vůbec dobře. Elitní jednotky, rozmístěné kolem Slavjansku, Kramatorsku a Pervomajsku se kvůli porážkám u Ilovajska a na celé jižní frontě dostávají do stále většího sevření. Hrozí jim uzavření v kotli, tak jako před 8 lety u Debalceva, kde zahynuly tisíce kyjevských vojáků.

Právě na Donbas proto směřují všechny západní kolony těžkých zbraní, neboť velení NATO si samozřejmě uvědomuje, že stotisícová ukrajinská armáda uvězněná v kotli by znamenala konec snahám o rozpoutání dlouhodobého vysilujícího konfliktu, který by Rusko stál značné prostředky a oslaboval by ho. Tento scénář se však stále více vzdaluje. Poslední vývoj na bojištích o Velikonocích ukazuje - navzdory masívním dodávkám zbraní a personálu NATO - stále větší problém Kyjeva a Západu s východní částí země.

Efekt nepřátelského území

Začíná působit efekt nepřátelského území. Kolem Kyjeva se místní stavěli k ruským jednotkám spíše rezervovaně. Věděli, že jakákoliv podpora bude po jejich odchodu popravčími oddíly trestána střelou do týlu. Tak jako v Buči, Irpini či v Boroďance, kde si ukrajinské nacistické eskadry smrti vyřídily účty se všemi, kteří přijímali jakoukoliv pomoc od ruské armády. Potom tyto teatrálně naaranžované vraždy využily západní tajné služby pro své propagandistické cíle, aby tak otevřely ještě širší kanál pro přísun zbraní, financí a personálu.

Dnes je tomu právě naopak, ruská armáda je na východě na každém kroku vítána jako osvoboditelé před nacistickým terorem, který si obyvatelé těch částí Donbasu, které zůstaly pod okupací Kyjeva, prožívali uplynulých 8 let. Symbolem tohoto teroru se stala Oděsa, Kramatorsk, Slavjansk - a hlavně Mariupol. Právě na tento důležitý přístav ukrajinští náckové, kteří potlačili lidovou vzpouru v květnu 2015 a město dobyli, se obzvláště soustředili. Kdo neutekl, byl podroben soustředěnému teroru, jenž si vyžádal tisíce umučených a zavražděných civilistů, kteří se odmítli smířit se státním převratem a kyjevskou juntou, která zemi ovládla.

Dnes je Mariupol takřka celý osvobozen. Poslední zbytky nacistů, obklíčených v ocelárnách Azovstalu, se postupně vzdávají. Až na několik stovek fanatiků, kteří budou zřejmě bojovat až do hořkého konce, bude brzy zlikvidováno i poslední hnízdo odporu v ocelárnách, kde se zahraniční žoldáci a profesionální vrazi z praporu Azov opevnili.

Nový začátek

V Mariupolu mezitím začala naplno obnova zničené infrastruktury. Nový starosta Konstantin Ivaščenko, který nahradil uprchlou loutku okupantů z Azova, zahájil práce na obnově města. O velikonočním víkendu přijel také šéf Doněcké lidové republiky Denis Pušilin, aby s ním projednal rekonstrukci a na mítinku se setkal s obyvateli města. Na Velký pátek se Pušilin seznámil s prací místního policejního oddělení i centra pro vydávání humanitární pomoci, kterou ve městě zřídila strana Jednotné Rusko.

Občany se pochopitelně nejvíc zajímali hlavně o podmínky obnovení mírového života. Na místě prvním je obnova domů, zničených především příslušníky neonacistických praporů. Na pořadu je také znovuotevření škol, obchodů a podniků, které místním umožní návrat do zaměstnání. Nejprve je však nutné obnovit dodávky vody a elektřiny, kterou nacisté z Azova přerušili, a centrálu zaminovali. "Odminováním a připojením elektřiny budeme schopni zajistit vodu ze Starokrymského vodojemu. To je teď vůbec nejdůležitější," slíbil šéf DLR.

V Mariupolu budou také otevřena centra zaměstnanosti na veřejně prospěšné práce. Jakmile zmizí poslední náckové praporu Azov, zaměstnanci oceláren se budou moci zapojit do rekonstrukce závodů a připravit je k opětovnému zahájení výroby. Rozjíždí se také ubytování pro všechny, kteří ve válce přišli o své domovy. Prozatím budou ubytováni v narychlo rekonstruovaných objektech. Komplexní obnova města proběhne s podporou Ruské federace. Pušilin občany ujistil, že se již nemají čeho bát. "Kyjev už nemá sílu zasáhnout osvobozené území. Jsme tu svobodní a navždy," prohlásil.

Povstání se šíří

Kromě osvobozeného Mariupolu přicházejí zprávy o lidovém povstání proti kyjevským okupantům v Kramatorsku a Slavjansku. V situaci, kdy jsou ruští osvoboditelé vzdáleni již jen několik desítek kilometrů od města, se občané rozhodli vyjít do ulic na jejich podporu. Chtějí blokovat jednotky ukrajinské armády a donutit je, aby město opustily a vrátily se do Kyjeva.

Prozatím nejsou zprávy o tom, že by ukrajinská armáda proti povstalcům použila zbraně. Některé zprávy mluví naopak o tom, že se - tak jako ve Slavjansku - některé jednotky přidávají na stranu občanů a odmítají dále bojovat za kyjevskou juntu, která ukrajinské vojáky dle instrukcí velení NATO používá na prodloužení války.

Čím více vojáků to pochopí (tak jako elitní jednotka výsadkářů ve Slavjansku, která se přidala na stranu občanů), tím dříve bude východní část Ukrajiny osvobozena. To je ovšem noční můra pro Zelenského a jeho západní protektory, kteří naopak potřebují boje co nejdéle protahovat.

Nejde jen o rostoucí obrat zbrojních koncernů. Západ do této "proxy" války s Ruskem nainvestoval také mnoho politického kapitálu. Nadcházející energetická a hospodářská krize v Evropě i ve Spojených státech je realitou. Totalitní moc potřebuje držet sílící občanský vzdor pevně v rukou. Na to už propaganda a cenzura stačit nebude. Dokud boje trvají, kriminalizaci a existenční likvidaci (vyhaz ze zaměstnání, atd.) nepodvolených lze přece jen lépe zdůvodňovat.

Dokdy s tím vystačí?

Zdroj: infokuryr.info/n/