Prohra Babiše otevírá cestu "polistopadovému kartelu"

11.10.2021

Koalice SPOLU ve sněmovních volbách těsně porazila hnutí ANO. Prohra Andreje Babiše otevírá cestu k návratu polistopadového kartelu, píše ve svém facebookovém komentáři režisér David Martínek. Zároveň predikuje, jak bude vypadat příští vláda. "Ti, kteří teď nadšeně jásají a slaví, prý netuší, že změna, která přijde, je změnou k horšímu," dodává.

Prohra Andreje Babiše otevírá cestu k návratu polistopadového kartelu.

České volby 2021 skončily reálnou prohrou Andreje Babiše. Na cílové pásce jej v říjnu 2021 přefinišoval politický kartel tradičních porevolučních stran - ODS, KDU-ČSL a TOP09. Přestože je možné, že prezident pověří Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády, realitou bude spíše opačný výsledek. Vítězem voleb je opozice. Je nutné vzít tento fakt v úvahu a poskytnout opozici, korektně a věcně, šanci k sestavení vlády. 

Volby rozhodly, že politický kartel, proti kterému se vzepřely v roce 2017 rozsáhlé voličské skupiny, znechucené kauzami tunelování státu, plundrování veřejných zdrojů a nekonečných skandálů, je znovu blízko k uchopení moci. Není to dobrá zpráva. Bylo to nečestné vítězství, řekněme si to popravdě. Vítězství, které vyplynulo ze souboje vizí a myšlenek, jakým způsobem stát vést k prosperitě. Politický zápas se vedl špinavými prostředky. Kartel vsadil na denunciaci, napadání, odmítání spolupráce, ostrakizaci a trvalý nátlak, vyhrožování a zastrašování. 

Během celého volebního období následovala jedna špinavá kampaň za druhou. Kartel součinně podporovali i Piráti. Nutno uznat, že nakonec tato taktika i strategie slavila úspěch. Bohužel. Čtyři roky trvající kampaň, která od prvního okamžiku minulých voleb do posledních vteřin volebního klání stavěla premiéra a jeho lidi do nejhoršího možného světla, aktivizovala společnost po celou dobu účinkování vlády a výrazně přispěla k dalšímu štěpení společnosti. Kampaně systematicky podkopávaly aktivitu vlády, odrazovaly od spolupráce a zneuctívaly činnost vlády. Namísto práce pro lidi jsme jako stát a společnost řešili jednu pseudokauzu za druhou. Lidé z tábora oponentů to tímto způsobem nevidí. 

Naopak prohra ve volbách znamená konec nenáviděného Andreje Babiše. Mám obavu, že tuto část voličů nezajímá skutečná podstata dění. Tím je logika politického zápasu v demokracii. Chápu a vnímám, že jim jde především o symboly. Mluví o demokracii, jásají o konci komunistů. Budiž. Radují se z vítězství prodemokratických sil. Přeji jim jejich radost, ale obávám se, že je to jinak. Spousta lidí jednoduše nepochopila základní věc - politickou konkurenci. Politická konkurence je základní princip demokracie. Andrej Babiš byl patrně jediným člověkem, který mohl nabourat nerušený režim vládnutí polistopadové moci od roku 1989 do roku 2017. Moci, jejíž angažmá vedlo k trvalému plundrování české ekonomiky, počínaje privatizací, výprodejem majetku státu, podniků, infrastruktury a hodnot, které tady vznikaly a budovaly se desítky let. Které ale neustalo ani poté, co privatizace skončila.

Kartel polistopadových politických stran se za celou dobu vlád od listopadové revoluce naučil jedinou věc - rozbíjet a rozprodávat stát. Bilance polistopadových vlád je odstrašující. Jako stát jsme přišli o biliony korun.

Politika polistopadového kartelu vedla k ekonomickému modelu, postaveném na plošném a vytrvalém vytěžování české ekonomiky, populace, postavení Česka jako montovny, podřízené, subalterní a nevýznamné ekonomiky v podmínkách globalizovaného světa. K mizerným, třetinovým platům oproti Západu, postupnému propadu životní úrovně a především vytváření iluze, že takto, tímto způsobem, je vlastně možné vést zemi donekonečna, až do konečného úpadku.

Tento model měl a má, v podání polistopadového kartelu, zásadní atribut a tím je postoj proti předchozímu komunistickému režimu. Z něj čerpaly polistopadové partaje svou legitimitu a přízeň voličů. Odmítnutí a odmítání komunistů je referenčním postojem většinové společnosti, jak se ukázalo i ve volbách 2021. A právě fakt, že polistopadové strany si přisvojily tento referenční postoj a tím se pasovaly do role "demokratů", každá jiná politická konkurence vlastně představuje "nedemokraty". Je to nejhlubší omyl části české společnosti - považovat ty, kteří nefandí polistopadovému kartelu, za "nedemokraty."

Demokraty jsme ve valné většině všichni. Debata a zápas o moc je ale jinou věcí. Opozici, příznivcům Andreje Babiše (a také SPD, Trikolory, Volného bloku) šlo o něco jiného - ne o bourání demokracie, ale o zápas o vlastní postavení, o solidní životy, dobrou a dobře zaplacenou práci. O slušné bydlení, slušnou životní perspektivu, společenské uznání jejich postavení, statutu a práce. O ukončení korupce, znovuobnovení potenciálu domácího průmyslu, zemědělství, vědy, kultury, o zkvalitnění chodu institucí.

Co přinesla politická konkurence v minulém období?

Babiš a ANO představoval a představuje první skutečnou politickou konkurenci polistopadového kartelu. Protože polistopadová moc si během let 1989 - 2017 získala a vybudovala rozsáhlou podporu v institucích, médiích, provozu státu a díky této provázané moci mohla na úkor státu a lidí prosperovat a nerušeně a do nekonečna stát okrádat.

Až teprve Babiš, jako "těžká váha" české ekonomiky, člověk se zkušenostmi, znalý dokonale jak byznysu, tak prostředí české politiky, byl schopen postavit se obrovské moci polistopadového kartelu. O to větším překvapením bylo, že skutečně vyhrál volby v roce 2017 a dokonce sestavil vládu, a vládnul. Za cenu, kdy po odmítnutí ze strany kartelu vykročil z komfortní zóny a přijal podporu komunistů. Byl to jediný možný způsob, jak ustavit vládu. Multimiliardář, který přijme podporu od komunistů. Od odmítaných symbolů předchozí éry. Díky sociální demokracii se tato věc skutečně podařila.

Dnes, především díky sociálním demokratům a komunistům, můžeme říct, že v Česku funguje princip politické konkurence. Výsledek politické konkurence se dostavil prakticky okamžitě. Změnami, které vedly k posílení role pracujících - k lepším platům, důchodům, spravedlivějším odměnám pro lidi, kteří zajišťují chod státu. To je základní věc, nutná pro správný chod společnosti. Spravedlivá odměna za práci je základem a zdrojem prosperity. Vláda tento nutný směr nastartovala a přes obrovský povyk opozice i prosadila. Podporu rodičovského příspěvku, podporu dětem, samoživitelkám, rodinám a důchodcům.

Za několik měsíců budeme mít možnost srovnání. V minulosti se kartel ničím podobným nezabýval. Naopak, mzdy stagnovaly a v logice polistopadových vlád šlo o to, nabízet práci lidí, jejich talent, život a čas co nejlevněji. Tak, aby zde mohly prosperovat globální firmy a levná práce byla tahákem pro lákání investic.

Andrej Babiš ve své knize shrnuje věci, které jeho vláda prosadila. Lež! Lži, výmysly, špína, propaganda. Je to estébák, koblihář, komouš. To se ozve okamžitě, kdykoliv věcně upozorním, že díky konkurenci politických subjektů došlo ke změně k nazírání na způsob, jakým jsou realizovány veřejné zakázky. Srovnejte si ceny, za jaké se dnes staví dálnice nebo železniční koridory.

Bude nová vláda jednat ve prospěch domácího průmyslu stejně razantně? Srovnejte si daňové výdaje. Babiš snížil daně o 436 miliard. Zahájil investice do infrastruktury. Vláda připravovala masivní investice, 20 tisíc projektů v hodnotě 8 bilionů korun. Investice do zdravotní péče. Do sportu. Do životního prostředí, kdy se vyměnilo 100 tisíc kotlů; zateplením prošly tisíce staveb. Zásadní změnou prošly exekuce.

Je to propaganda? Ne, je to realita. Po celé roky od revoluce 1989 bylo Česko eldorádem firem, které si z veřejných rozpočtů dělaly trhací kalendář, a to za tiché spoluúčasti politiků z kartelu. Dnes už to víme. Média s obrovským zpožděním nakonec přinesla podrobné zprávy o tom, co se dělo v ROP, OKD, ProMoPro, ve stovkách kauz polistopadových vlád. Ale tato odhalení přišla pozdě. U Babiše naopak média nepromeškala jediný den k ostřelování fungování jeho vlády.

Proč ten dvojí metr? Samozřejmě, je v pořádku, že novináři pronásledují politiky, ale proč to tedy nedělali už dříve? A budou to dělat teď? Když se zalykají oslavami z "vítězství"?

Předčasný jásot liberálů

Teď budeme šťastně jásat, že se nám vrátila "demokracie". Vidím to ale poněkud skepticky. Jediné, co se reálně vrátí, je extraktivní režim vlády - vláda, která se překoná ve škrtech, zdražování a vysávání populace. Na jejíž účinkování budou doplácet všichni, i ti, kteří je volili a teď jásají.

V demokracii je nutné mít nejméně dvě stejně silná uskupení, usilující o moc. To je realita. Teprve díky soupeření nejméně dvou silných uskupení se do ohniska zájmu dostává občan. Pokud máte k dispozici jen jeden politický blok, dříve či později dojde k distorzi demokratických pořádků, nenápadnému ovládnutí moci, proti kterému nelze prakticky bojovat. Pokud má taková moc na straně i média, a co je horší, i veřejnoprávní, je zle. Což je přesně to, k čemu jsme se dopracovali v minulosti, a co skončilo v roce 2017.

Nyní se radujeme, že bude odstaven politický konkurent kartelu?!! Na stránkách Reflexu se objevují fotky Andreje Babiše ve vězeňském oblečení. Připravujete se zavírat politické konkurenty? 

Spousta lidí mi v debatách často vytýká, že používám slovo kartel. Musím se pousmát. Volební období 2017-2021 ukázalo, že mám pravdu. Klíčové polistopadové strany se nakonec spojily do jednoho bloku - SPOLU. Kartel přestal předstírat marketingovou diferenciaci a obul se do vyzyvatele tím nejtvrdším a nejšpinavějším možným způsobem. Ostatně, je to způsob, jakým si počínali po celá léta od revoluce 1989.

Kartel představuje politiku, kdy líbivá hesla o demokracii, prosperitě, načančané kongresy a uhlazená televizní vystoupení ukrývají pod povrchem brutální mašinérii zla, usilující o moc, která se dá proměnit v trvalý zdroj přísunu zakázek, plynoucích z rozprodávání státu. Nevěříte? Není to ani měsíc, kdy se dali představitelé kartelu slyšet, že uvažují o dalších privatizacích. Budvar. Česká pošta. České dráhy. To, co se naučili po revoluci a s úspěchem realizovali po léta, se nejspíše zase vrátí.

To jste chtěli? Je to vaše volba.

Aféra jako nástroj politiky kartelu

Jak se ukázalo, stejný počet lidí, kteří věří Babišoví, věří agendě kartelu. Babiš je pro ně estébák. Defraudant. Příšerný otec. Komunista. Oligarcha. Na jednoho člověka slušný výčet.

Nikoho ale ve skutečnosti nezajímá, že v těch jednotlivých halasně propagovaných kauzách chybí rozuzlení. Dodnes chybí klíčový důkaz ze spisu STB - vázací akt. Několikrát jsem vysvětloval, že stovky lidí, vedených v archivech se domohly výmazu. A že tato praxe skončila až s Andrejem Babišem. Kdyby opozice nebo právníci měli hlavní důkaz o spolupráci, vázací akt, odstranili by Babiše během jediného dne.

Čapí hnízdo? Povolební hit opozice, torpédovaný médii od první vteřiny, beranidlo, které mělo spojit miliardáře Babiše s rozkrádáním dotací, není vyšetřeno dodnes.

Vyhozené květiny během oslav Dne české státnosti, každodenní urážky prezidenta Miloše Zemana, nátlak a palcové titulky. Okázalé odcházení politiků během státních aktů.

Milion chvilek v ulicích, dožadující se rezignace Babiše, veřejné hanobení prezidenta protestujícími davy, žádosti o odvolání ministryně Benešové, které se zblamovalo samo a naprosto dokonale. Zajímá dnes ještě někoho jádro sporu? Paní ministryně dodnes vykonává svůj úřad poctivě a korektně. Spolek Milion chvilek naprosto dokonale znevěrohodnil a poškodil vládu, především u mladé generace. Pro ně je Babiš nepřijatelný.

Aféry, jedna za druhou, pokračovaly až do poslední chvíle. Tak, aby Babiše zasáhly na citlivém místě. Žalování Pirátů v Evropské unii. Obvinění Jana Hamáčka během absurdní kauzy Vrbětice z velezrady. Velezrady ministra vnitra ve prospěch Ruska? Neuvěřitelné, přesto v Česku běžné. Aféra Babišova syna s loutkovodiči z pražské kavárny během volebního mítinku. Nebo nejnovější aféra Pandora Papers, otevřená 5 dní (!) před volbami, která poukázala na vlastnictví off-shorových firem Babišem před 9 lety. Opět, jako v minulosti se s nastraženým prstem na spoušti čekalo do nejposlednějších momentů volební kampaně. Tak, aby Babiš v televizních debatách nebyl schopen připravit protiargumentaci a adekvátně reagovat.

Jednoduše, podpásovka, jsou všichni jejich voliči stejní?

Opět, až se celá věc vyšetří, patrně se zjistí dvě věci. Vlastnit off-shore firmu je legální ve většině států a v době, kdy Babiš takovou firmu vlastnil, podnikal. Nebyl v politice. Podle mě se tímto kartel střelil do vlastní nohy. Off-shore je noční můrou vlád na celém světě. Pravdou je, že v kapitalismu platí jen obyčejní lidé, živnostníci a běžní podnikatelé a firmy. Globální koncerny, globální investoři, bohatí a ultrabohatí daně neplatí. Najímají si armády právníků, díky kterým se daním dokáží úspěšně vyhnout. Tohle je tolik proklamovaná slušnost a souboj vizí v podání českých opozičních politiků. Ale pojďme dál...

Covid

Vládě Andreje Babiše zlomil vaz COVID. Když se k tomu přidá rozsáhlá dezinformační kampaň, ke které můžeme svorně přiřadit jak domácí aktéry typu Šmuclera a Pekové, tak nátlak opozice na rozvolnění, po kterém následoval hrozivý podzimní nárůst a šíření nemoci, podivná Fauciho prohlášení, tak nakonec i zvěsti o tajemné produkci koronaviru v čínských laboratořích, není pak divu, že závěrečnou část očkovací kampaně, která by virus pravděpodobně sprovodila ze světa, odmítlo tolik lidí. Mají strach. Z vakcín, které narychlo vyprodukovaly farmaceutické firmy, které jsou, spolu s jejich investory, jediným a neoddiskutovatelným vítězem této neblahé události. 

Covid zároveň přinesl řadu nových otázek směrem k fungování společnosti. Otázek, vztahujících se k imunitě lidského těla, nastavení systému, organizaci práce, a také logice fungování farmaceutických firem, jimž platíme, lidé a vlády ve všech státech světa, astronomické částky. Abychom nakonec zjistili, že jsme bezmocní, stejně jako za časů španělské chřipky. A platit budeme dál. 

Co čekat od Fialy & spol?

Ti, kteří teď nadšeně jásají a slaví, netuší, že změna, která přijde, je změnou k horšímu, která dopadne i na ně. Ve společnosti se silně a nelítostně rozevřou nůžky mezi bohatými a chudými. Znovu naroste nerovnost, přijde drahota a škrty. Vláda Andreje Babiše, která se díky výrazné spoluúčasti sociálních demokratů zasadila o zlepšení postavení celých tříd, narovnání podvyživených mezd, nyní nejspíše půjde od válu.

Sociální bydlení? Dořešení exekucí? Infrastrukturní projekty? Nová pracovní místa? Plošná podpora kvality života? Ne. Za několik let dosáhneme standardu Západu - tedy placení školného, drahé studentské půjčky, privatizované zdravotnictví. Nadstandardní placená péče ve zdravotnictví, jejíž druhou stranou bude naprosto brutální osekání výdajů pro širokou veřejnost. Osekání výdajů na sociální, kulturní, sportovní a zájmové výdaje, podporované státem. Zaplatíte si všechno sami, z vlastní kapsy, a bude to drahé. A kam ty peníze půjdou? Nikam. Utratí se za nesmyslné projekty nebo se rozkradou. Přesně tak, jako tomu bylo za porevolučních vlád.

Jediným pozitivem těchto voleb je fakt, že lidé si snad konečně uvědomí podstatu věci.

Jsem možná jediným komentátorem, který se měsíc před volbami odmlčel. Důvodem bylo mé vnitřní rozhodnutí, že nebudu zasahovat do rozhodování lidí. Chtěl jsem, aby lidé na tohle všechno přišli sami. Nemá smysl neustále donekonečna psát, argumentovat, vést komplikovaný zápas z pozice nezávislého autora. Tyhle věci musí lidé pochopit sami.

Myslím, že volební výsledek Andreje Babiše tomu odpovídá. Ano přesvědčivě vyhrálo rozdílem třídy. Podobně jako sociální demokracie, SPD nebo komunisté bojovali sami za sebe. Volilo jej 27% lidí. Lidé, kteří jej volili, na vlastní kůži nesou zátěž kapitalistického systému. Tu nejtěžší část. A oceňují snahu vlády ulehčit jim život. Je nutné, aby to pochopila i druhá strana společnosti. Přesto budou vládnout Fiala a Pekarová. Spolu s Piráty. Chcete vládu Pekarové a Fialy? Za asistence Rakušana? Tedy pražskou politickou smetánku? Dobře, v pořádku. Máte další čtyři roky. Vyhráli jste. Gratulace. A teď jsem zvědav. Možná, že za další dva až čtyři roky nám začnete dávat za pravdu.

Předchozí čtyři roky vlády Andreje Babiše versus 30 let vlád polistopadových garnitur byla dostatečná doba pochopit, v čem vězí princip politické konkurence. Co přinesla a do budoucna přinese. Pozoruji, že dnes je situace jiná, než v roce 2017. Tehdy byl jakýkoliv projev proti kartelu vnímán bezmála jako porušení svatého přikázání. Za čtyři roky, kdy byli lidé častování a napadáni za své názory, označováni politiky, mluvčími nebo významnými umělci za "hnědý a rudý póvl", idioty, kobliháře, kdy  byli vystaveni nátlaku a nekonečným urážkám. Dnes pozoruji, že lidé se přestali bát. Vnímají politiky už ne jako nedotknutelné osoby, jakési pomyslné správce jejich osudů, ale naopak jako úředníky. Jako lidi, kteří jim mají sloužit, pracovat pro ně. Tak je to v pořádku.

Myslím také, že lidé si budou moci velmi rychle srovnat způsob, jakým jim politici skládají účty. Babiš to dělal každý týden. V tolik vysmívaném vysílání "Ahoj lidi" skládal týden co týden účty ze své práce.

Jsem zvědavý, kolikrát bude premiér Fiala v neděli odpoledne lidem referovat o tom, co vlastně dělá pro stát a pro lidi. Jsem zvědavý, kolik novinářů bude se stejnou vehemencí, s jakou pronásledovali Babiše, kontrolovat nově zvolenou vládu a alarmujícím způsobem upozorňovat na jejich přešlapy. A kolik písničkářů a umělců bude kritizovat při každém špatném kroku příští vládní garnituru.

Pokud to tak bude, velmi rychle se sejdeme v názoru, a v jednom táboru. Ale něco mi říká, že nastanou dvě věci:

První z nich bude slovenská cesta. Pokud jste si nevšimli, Slovensko si nástup podobné vlády už odbylo. Vládní slepenec progresivistických a proevropských stran, který vzešel z demonstrací po zavraždění novináře Kuciaka, dovedl slovenskou politiku na pokraj agonie. Tento stav samozřejmě Slovensku nepřeji. Je výsledkem dlouhodobé krize vládnutí, která vyústila v takto neblahý vývoj. Ze srdce přeji Slovensku, aby z tohoto stavu našlo cestu a východisko. U nás však k této variantě míříme mílovými kroky.

Slepenec kartelu a STAN se rozhádá během roku až dvou. Jak ukazuje příklad nejen Pirátů, které vykroužkovali lidé ze STANu, kteří se pro změnu rozhodli podpořit 31 starostů z koalice Spolu. Nejen Bartoš je generál bez vojska, ale i samotný Rakušan představuje velení, jehož koaliční jednotky jsou už nyní nesourodé.

Odvažuji se tvrdit, že v případě slovenské cesty bude mít Fiala opravdu nelehkou pozici. Jsem zvědav, jak bude čelit situacím, které se na stát valí. Energetické krize, krize v průmyslu, otřesy globálního trhu, zdražování, inflace. Myslím si, že bychom spíše potřebovali rozhodné a schopné typy, ale je těžké předjímat.

Ale nyní se můžeme "radovat". Očekávám, že většinu projektů, které nastartovala Babišova vláda, jak je zvykem v této zemi, nová vláda skrečuje a shodí ze stolu. Jako obvykle půjdeme od zdi ke zdi. A "změna" jen znovu dovrší chaos, panující v institucích a úřadech.

Očekávám, že nová vláda kartelu bude chtít "trestat" a postavit do latě odpůrce. A že se zaměří i na své kritiky, nezávislá a alternativní média, která trvale označovala jako proruská, pročínská, dezinformační a bůhví jaká ještě. Na to se vysloveně těším a rovnou se hlásím. Jsem ten, kdo půjde nové vládě systematicky po krku.

Myslím si, že vláda nedovládne do konce. Tento politický konglomerát, složený, ze 4 nebo 5 stran byl poháněn touhou odstavit od moci jen politického konkurenta. Teď se to podařilo. Nicméně vnitřně nesourodý slepenec, spojený pouze nenávistí k politickému konkurentovi a atavismem pro další privatizaci je špatná volba.

Konec spasitelů

Přesto tyto volby mají jeden pozitivní aspekt. Tím je hořká zkušenost s politickými trpaslíky, jak je označuje Miloš Zeman. Je možné, že právě zkušenost z voleb 2021 bude určující. Je možné, že lidé přestanou znovu a znovu vyhlížet obskurní spasitele z periferie politiky. Mizerné výsledky různých uskupení, které bez výjimky propadly ve volbách a jejichž hlasy budou chybět ve formování vlády, dávají pragmatickou odpověď na otázku, je-li možné prosadit nový politický subjekt a nový politický program.

Je to možné, ale znamená to, že v něm musí existovat lidé, kteří mají jasno o intencích fungování státu, ekonomiky, hospodářství, bankovní soustavy, dopravy, armády, zdravotnictví, školství, kultury, řízení regionů a legislativy, to především. Tedy profesionálové, kteří znají chod státu, jeho pravidla, a v životě něco skutečného řídili a vybudovali. Dokáží se orientovat ve vedení resortů a mají jasné, proveditelné a jasně deklarované ideje a návody, jak chtějí stát vést. Za jaké rozpočty, za jakých podmínek financování, za jakých termínů a reálných výsledků.

Až na Trikoloru ani jediná z nových nebo marginálních stran a hnutí, které se hlásily do parlamentu, tuto zkušenost nemá. Propad politických startupů ve velkém rozsahu musel dříve či později přijít. Společnost se posouvá v evolučním vývoji a bude žádat profesionály. Pro politické nadšence a dobrodruhy bude čím dál méně místa.

Sláva vítězům, čest poraženým

Přeji vládě 100 dní pro úspěšnou konsolidaci, pohodové vyjednávání s prezidentem Zemanem a úspěšný start. Vládu, schopnou řídit stát, potřebujeme.

Jsme demokratický stát.

Zdroj: novarepublika.cz