Úvahy o válce v Afghánistánu

01.09.2021

Ovládnutí Afghánistánu Tálibánem znamená snad nejhorší porážku USA a NATO v jejich historii.

Zatímco ve Vietnamu měli Vietnamci podporu SSSR, Číny i dalších zemí, Tálibán žádná země nepodporovala a přesto toto hnutí složené z negramotných pastevců ovcí a koz zvítězilo. O to je porážka západních mocností ostudnější. 

Rychlý postup Tálibánu byl způsoben tím, že afghánská armáda proti němu prakticky nebojovala, přestože byla dobře vyzbrojená i vycvičená. USA a jejich spojence stálo její vydržování 12 miliard dolarů ročně. Tyto peníze byly vyhozené z okna, respektive dokonce to bylo kontraproduktivní. Kdyby afghánská vláda neměla žádnou armádu, Tálibán by možná obsadil Kábul o den dříve, ale neměl by moderní americkou výzbroj pro statisíce vojáků.

Hlavním důvodem debaklu byla obrovská korupce. Afghánská armáda měla údajně 300 tisíc vojáků, ale reálně jich bylo mnohem méně, odhaduje se, že asi 40 procent vojáků vůbec neexistovalo, pouze byli vedení v evidenci a armáda jim vyplácela mzdy, které zpronevěřili důstojníci. Korupce a defraudace v afghánské armádě se vymyká veškerým představám. Do tohoto rozkrádání museli být zapojeni prakticky všichni důstojníci všech hodností na úrovní velení, jinak by ani nebylo možné, že jednotky měly třeba jen polovinu početního stavu a všichni dělali, že to nevidí. I tak měla armáda poměrně dost vojáků - stále více než Tálibán, který měl před ofenzívou sotva sto tisíc mužů, ale zatímco Tálibové byli ochotni bojovat a nasazovat svůj život, vojáci vládního vojska nikoliv.

V armádě nebyla žádná disciplína, vojáci rozkrádali zbraně a munici a prodávali je na černém trhu. V době polních prací mnozí bez povolení odešli domů pracovat na pole a vrátili se do kasáren až za několik měsíců, po sklizni. Proto také po stažení amerických vojsk část vojáků vládního vojska přeběhla k Tálibánu, a část odešla domů.

Obrněné vozy afghánské armády - dnes kořist Tálibánu - nové a nepoškozené
Obrněné vozy afghánské armády - dnes kořist Tálibánu - nové a nepoškozené

Očití svědci říkali, že veškerá zahraniční pomoc posílaná do Afghánistánu byla okamžitě rozkradena. Systém, který držely u moci vojska NATO, se po jejich odchodu zhroutil jako domeček z karet - což dokazuje jen to, že státní aparát založený na systematické korupci nemůže fungovat, pokud se střetne s odhodlaným nepřítelem, který zkorumpovaný není. To, že podobné systémy založené na systematické korupci fungují v evropských zemích, je jen proto, že proti nim není alternativa, jako např. Tálibán.

Pro srovnání: Tálibán má roční rozpočet zhruba 1,5 miliardy dolarů, což není mnoho, není to ani polovina rozpočtu, jaký má třeba Česká armáda, která se svojí velikostí ani vojenskou silou s Tálibánem zdaleka nemůže srovnávat. V poměru vynaložených peněz a vojenské síly je Tálibán nejefektivnější armáda na světě a nyní, když mu padly do rukou moderní americké zbraně pro statisíce vojáků, je ještě silnější, takže se ho musí obávat i sousední státy. Tálibové nebojují za peníze, ale za víru.

Hlavní poučení z války v Afghánistánu je, že dnes je mnohem těžší okupovat cizí země a vynucovat si poslušnost obyvatel násilím než dříve. Před sto lety dokázalo 300 tisíc "britských" vojáků ovládat tehdy třistamilionovou Indii, a to se ještě tato armáda skládala z hrstky Britů a zbytek byli indičtí žoldáci. V posledních dvaceti letech nedokázalo až sto tisíc amerických vojáků a dvě stě až tři sta tisíc afghánských vojáků a policistů ovládat třicetimilionový Afghánistán. Hlavní rozdíl je v tom, že před druhou světovou válkou neměli civilisté střelné zbraně a dnes je mají. Vzpomeňte si na tento příklad v souvislosti se snahami EU i některých našich politiků omezovat právo občanů držet zbraň.

Představme si seznam nového zbrojního arsenálu, kterým je Tálibán díky USA a NATO nyní vyzbrojen: 

Je třeba si uvědomit, že média a politici celých dvacet let lhali, 20 let nám tvrdili, že Tálibán je banda extremistů, kterou nepodporuje většina Afghánců. Velká část Afghánců podle nich chce svobodu a demokracii, chce západní způsob života, a pokud jim budeme pomáhat, vybudují si v Afghánistánu moderní demokratický stát. Ve skutečnosti tyto západní hodnoty chtěla zřejmě jen "kábulská kavárna", většina Afghánců podle všeho chtěla tradiční způsob života, a především pořádek a bezpečnost, což jim "nabízí" Tálibán. Hlavním důvodem, proč jinak velice účinná americká propaganda v Afghánistánu naprosto selhala, je to, že tři čtvrtiny Afghánců nemají elektřinu a tedy ani televizi, rádio ani počítač, a proto veškerá propaganda je v této zemi velmi omezená.

Je jasné, že "blitzkrieg" (blesková válka), kterou Tálibán předvedl v druhém srpnovém týdnu, by nebyla možná bez částečné podpory civilního obyvatelstva, i když zbytek obyvatelstva zůstal neutrální, dokonce i ta menšina, která je proti Tálibánu. Proto jsme viděly záběry prozápadních Afghánců z kábulského letiště, jak se snaží odletět ze země a jak se v některých případech snaží naskočit do rozjíždějících letadel, přitom jsou to samí mladí muži. Proč raději nevzali do ruky samopaly a nebránili Kábul před Tálibánem? Ale vlastně mě to nepřekvapuje, podobně by se v jejich situaci zachovali i členové pražské kavárny a vůbec prozápadní liberálové kdekoliv na světě. Oni za svůj způsob života bojovat nechtějí, místo toho spoléhají na to, že se o ně postarají jejich západní "chlebodárci".

Tím se dostáváme k otázce pro nás zdaleka nejdůležitější. To, kdo bude vládnout Afghánistánu, nás nemusí zajímat, ale musí nás zajímat, jestli se z více než třicetimilionového Afghánistánu nedají na pochod miliony uprchlíků směrem do Evropy. Z toho musíme mít obavy, jestli to s těmi tlumočníky není psychologická příprava a jestli náhodou česká armáda neměla na jednoho vojáka tři tlumočníky a každý z nich chce přijít s třicetičlennou rodinou. Zatím ale situace vypadá dobře, Tálibán obsadil celou zemi prakticky bez boje, bez krveprolití a tak rychle, že jeho odpůrci ani nestačili utéct. Tálibán vyhlásil amnestii pro všechny, kteří spolupracovali s bývalou vládou, tak snad nebudou mít bezprostřední důvod utíkat.

Jestli ale migrační vlna vypukne v následujících letech, záleží na ekonomické situaci v zemi, a ta záleží na tom, jestli se Tálibán po získání moci zaměří na budování státu nebo na vývoz revoluce do ciziny.

Vláda USA jistě spoléhá na to, že se zaměří na vývoz revoluce, z toho důvodu "předali" Tálibánu zbraně pro statisíce vojáků úmyslně, aby Tálibán mohl vyzbrojit islamistické skupiny v Číně a v sovětské střední Asii. Tálibán má možnost destabilizovat okolní země, jako je Pákistán, vzhledem k tomu, že pohraniční oblasti v Pákistánu jsou obydleny Afghánci a Tálibán tam dlouhodobě působí, tak sousední Tádžikistán a Uzbekistán a také ujgurskou autonomní provincii Číny.

Na druhou stranu Tálibán, jako nová vládní moc v Afghánistánu, potřebuje peníze. Afghánistán je rozvojová země prakticky bez průmyslu a musí dovážet velké množství zboží z ciziny, na což potřebuje devizy, které zatím získával ze zahraniční pomoci a pěstování opia.

S pomocí od USA a evropských států je podle všeho konec a pěstování opia je hřích, který se Tálibán podle svého tvrzení bude snažit vymýtit, proto potřebují jiné příjmy.

Afghánistán má velké zásoby nerostných surovin, především světově významná naleziště mědi, lithia, zlata a dalších vzácných nerostů, železné rudy, uhlí, ropy a zemního plynu, proto by se Afghánistán mohl stát poměrně bohatou zemí, avšak na rozvoj těžby nerostných surovin jsou třeba velké investice.

A ty může Tálibán získat od Číny. V takovém případě ale nemůže vyzbrojovat ujgurské islamisty bojující proti čínské armádě, stejně tak se nemůže pokusit ovládnout pákistánské pohraničí obývané Afghánci, protože Pákistán je spojenec Číny a především protože Pákistán představuje pro Afghánistán jediný přístup k moři.

Jak čínská vláda, tak vláda Pákistánu, kde je předsedou vlády etnický Afghánec Chán, jsou Tálibánu přátelsky nakloněni. Rovněž Rusko je podle všeho ochotné s Tálibánem spolupracovat, ovšem nikoliv za předpokladu že se Tálibán pokusí destabilizovat sovětskou střední Asii podporou místních islamistů.

Budování státu a vývoz revoluce tedy nejde dohromady. Uvidíme, jakou cestu Tálibán zvolí. Globální elity nepochybně doufají, že Tálibán bude vyvážet revoluci a tím oslabí Čínu a Rusko a celá oblast bude uvržena do chaosu a občanských válek a odsud se budou valit na Evropu miliony uprchlíků. Doufejme, že Tálibán tuto cestu nezvolí a soustředí se na konsolidaci své moci a hospodářský rozvoj Afghánistánu ve spolupráci s okolními státy.


Publikováno na webu : novarepublika.cz