Co mají poslední události společného

Co mají společného stávky v Německu, protesty bavorských zemědělců a snaha generál-prezidenta Petra Pavla o zavedení eura v České republice?

Co je to appendixová ekonomika a jak obvykle končí? Proč na propad německého průmyslu doplatí nejvíce český důchodce a hned po něm česká rodina? A jak skončí myš, která řvala? Frontální střet s drsnou realitou po 35 letech od sametu je tady!

Dostal jsem do redakce desítky emailů s žádostí o to, abych se vyjádřil k náhlé a nezvykle silné agendě v ČR k přijetí eura a rovněž ke stávce a k protestům zejména bavorských zemědělců. Jakkoliv to zní neuvěřitelně, obě dvě události nepotřebují dva oddělené články, protože jde o spojité nádoby jednoho společného a jediného problému. Německo se totiž strukturálně a ekonomicky začalo propadat.

Zatím není třeba hovořit o kolapsu, ale jedná se o propad průmyslu, který je teprve na svém začátku a bude se prohlubovat. Hlavní příčiny propadu německého průmyslu jsou v podstatě dvě. Prvním důvodem je nástup Číny jako technologického a průmyslového lídra ve světě, který převzal iniciativu se zaváděním elektromobilů do praxe. Německé automobilky zjistily, že o jejich elektrická auta není zájem.

Čína umí vyrobit auta na elektřinu, která jsou atraktivnější, cenově dostupnější a když si někdo chce koupit elektrické auto, začíná si prohlížet nejprve nabídku automobilů z Číny, anebo od americké Tesly. Německá auta na baterky se bez dotací, které právě na Silvestra skončily, do té rozhodovací rovnice totiž už nevejdou.

Kromě toho, čínská auta jsou vyráběna bez emisních povolenek, takže jsou levnější. Jenže nejde jen o auta. Jde prakticky o veškerý strojírenský průmysl, od hutního zpracování až po přesné strojírenství, v čem dříve dominovaly německé průmyslové podniky, ale to je pryč.

Čína dnes staví města, mosty, viadukty, železnice pro rychlovlaky, samotné rychlovlaky, vyrábí sama stíhačky, letadlové lodě, a to vlastními silami. Zatímco před 30 lety Čína všechno importovala z Evropy, pokud jde o technologie a pokročilé systémy, dnes je Čína nejen samostatná, ale navíc začíná z globálních trhů vytlačovat právě německé podniky. To je první příčina propadu německého průmyslu.

Příčiny propadu Německa: nástup Číny a odstřižení Německa od ruských surovin a energií

Druhou příčinou bylo těsné navázání německého průmyslu na levný ruský plyn, levnou ropu a pokud jde o strojírenský průmysl, tak především na levný hliník a levnou ocel z ruské Sibiře. Odstřižení Německa od ruských zdrojů a energií na nátlak místní americké okupační správy, která má od roku 1945 sídlo ve Frankfurtu, tedy odstřižení Německa po ruské invazi na Ukrajinu, vyvolalo doslova kolaps v německém průmyslu. Ten se doslova otřásl v základech, protože od okamžiku odstřižení od ruských zdrojů už nejsou německé průmyslové podniky v konkurenci s Čínou nijak konkurenceschopné.

Německé fabriky musí platit obrovské karbonové emisní povolenky v EU na veškerou produkci, a bylo to kompenzováno jen tím, že německé fabriky si mohly tyto náklady hojit tím, že nakupovaly podhodnocené a extrémně levné ruské suroviny, takže i přes ty povolenky byla německá produkce stále konkurenceschopná.

Jenže dnes je situace taková, že ceny plynu a už i elektřiny jsou tak obrovské, že největší chemická firma na světě, mamutí koncern BASF (bývalá chemická divize předválečného kolosu IG Farben) začal propouštět zaměstnance v Německu a BASF oznámil, že začne přesouvat svoji výrobu do USA, Číny a Jižní Koreje. Kromě vysokých cen energií po 24. únoru 2022 je jako druhý důvod pro odchod BASF uváděno vysoké zdanění chemické výroby v Německu, naprosto nejvyšší na celém světě, což činí produkci BASF na světě nekonkurenceschopnou.

Německé fabriky utlumují výrobu, propouští a přesunují výrobu do USA, Číny a Jižní Koreje

Týká se to především daní uvalených na skleníkové plyny a tzv. karbonová a dusíková daň. To samé se týká strojírenských podniků, zpracovatelských závodů, a především německých zemědělců, na které byly uvaleny astronomické daně za emise CO2 a dusíku po vzoru Holandska.

Stávka v Německu v pondělí 8. ledna byla jen první výstrahou, protože likvidace německého zemědělství jde ruku v ruce s likvidací celého německého ekonomického zázraku po II. sv. válce.

Ani jedno odvětví německého průmyslu nezůstalo nedotčeno a je v propadu. Nástup Číny a konec ruských dodávek surovin do Německa jsou ty hlavní dva a stěžejní faktory propadu Německa. A co se stane v takové chvíli s appendixovou ekonomikou malé sousední země?

Proč jsou Němci nespokojeni s vládnoucí koalicí vedenou kancléřem Olafem Scholzem? Proč vypukla stávka? Nejlépe to výčtem důvodů pro protesty shrnul německý Bild:

• DPH na plyn zvýšena ze 7% na 19%
• DPH na centralizované zásobování teplem ze 7% na 19%
• DPH pro restaurace ze 7% na 19%
• DPH na školní a školkové stravování ze 7% na 19%
• Zavedena daň z plastů (většina zemědělské produkce je přitom balena do plastů)
• Zvyšuje se příspěvek na zdravotní pojištění
• Náklady na pitnou a odpadní vodu vzrostly v závislosti na regionu
• Zvýšená daň z emisí CO2 pro zemědělce
• V závislosti na regionu se zvýšila cena pro občany za elektřinu a služby elektrické sítě
• Zvýšila se daň z nákladních vozidel pro zemědělce
• V platnost vstupuje "zákon o teple", který uvaluje na obyvatele další výdaje
• Bylo navýšeno mnoho pojištění (domy, byty, zemědělské budovy atd.)
• V mnoha obcích se zvýšily daně z nemovitostí, včetně zemědělských

Z toho vyplývá, že snaha některých lidí z okolí Hradu a Fialovy vlády o přijetí eura je motivována makroekonomickým selháním českého průmyslu navázaného právě na kolabující německou ekonomiku.

Koruna fungovala více jak 30 let pro německé podniky jako skrytá a nikdy českými vládami nepřiznaná investiční pobídka, kdy kurz koruny byl úmyslně ČNB nastavován tak, aby německé podniky zadávaly subprodukci českému průmyslu namísto vlastním fabrikám v Německu nebo v Rumunsku nebo v jiném státě. A k tomu bylo potřeba držet v ČR vlastní podhodnocenou měnu, protože kdyby bylo přijato euro, tak Praha by již nemohla skrze ČNB manipulovat kurzem eura, tak jak manipulovala s korunou.

První obětí propadu německé ekonomiky je Česká republika, země s negativním růstem HDP za celý uplynulý rok

Kromě toho, aby to fungovalo, musely české vlády v tiché dohodě se zaměstnavateli a odbory držet v ČR po celých 30 let pouze třetinové nebo čtvrtinové mzdy, zatímco ceny zboží, služeb, nemovitostí a nájmů se v ČR srovnaly s Německem již prakticky koncem 90. let, nebo ceny Německa dokonce překročily. Proto šéfové českých odborů chodí po demonstracích na Václaváku s ministry financí na pivo jako největší kámoši. Je to prostě spiknutí proti lidu, které ale funguje více jak 30 let, ale teď se to zadrhlo kvůli nástupu Číny, kvůli válce na Ukrajině a kvůli sankcím proti ruským zdrojům, které se bumerangově odrazily od ruského ekonomického pancíře a tvrdě zasáhly německou a v té době již chatrnou ekonomiku.

Německá ekonomika se kvůli zásahu americké okupační správy proti ruským energiím a zdrojům zastavila. Automobilky zastavují výrobu aut, nejen elektrických, ale i těch fosilních, ceny na trhu rostou, inflace ničí úspory a německé fabriky tlumí výrobu, což v překladu do češtiny znamená, že první, co se ruší a ukončuje je výroba u smluvních partnerů v zahraničí, rozuměj v ČR. A bez Německa se český průmysl položí. Proto 4 kvartály po sobě dochází v ČR k zápornému růstu HDP. No to je překvapení, čím to asi bude, že? Je to důsledek zadrhnutí německé ekonomiky, která přestala odebírat produkci z českých továren a zpracovatelských závodů!

"Appendixová" ekonomika ČR po 35 letech v dojezdu, který odskáčou hlavně důchodci a rodiny s dětmi

V takové situaci z makroekonomického pohledu je vstup ČR do eurozóny možné vnímat jako řecký model naruby – vstup ČR do eurozóny a přistoupení k Eurovalu bude jedinou cestou záchrany českých státních rozpočtů, resp. státních deficitů a již trvalých schodkových rozpočtů českých vlád. Česko totiž 30 let usilovně budovalo svoji ekonomiku jako appendixovou a germanizovanou exportní ekonomiku pro německý průmysl. Appendixová ekonomika je taková ekonomika, která je existenčně a slepě navázána na jednu jedinou sousední ekonomiku velké země.

Kromě ČR je typickou appendixovou ekonomikou Mexiko, které je ekonomicky a systémově navázáno na ekonomiku USA úplně stejně jako ČR na ekonomiku německou. A najít jiné trhy pro masivní český průmysl bude těžké, moc těžké, když česká vláda vede nepřátelskou politiku proti zemím globálního Jihu (BRICS), což jsou jediné země a jediný globální trh, který je nenasycený a otevřený importu zboží, ovšem pozor, pouze z přátelských zemí.

Česko se vydalo cestou ukotvování fašistického státu, což se projevuje ve všech oblastech veřejného života, a dokonce již i ve sportu, který je považován za poslední hradbu svobod. Jakmile se ale začnou kádrovat a vyhazovat sportovci z klubů, je to znamení, že fašizace ovládla celou společnost, včetně sportu. Viz kauza brankáře Hudáčka, za čímž prý stojí sponzoři Jágrova hokejového Kladna.

Prostě ČR se zapojila do fašistického západního kordonu, který může vyvážet svoji produkci jen do zemí sobě podobných, které ale své trhy mají již nasycené a obsazené konkurencí. V takové situaci se hledá záchrana, odkud čerpat peníze na schodkové rozpočty, které už nepůjde pokrývat komerčními půjčkami a hledají se tak mechanismy pro restrukturalizaci české ekonomiky, tedy snížení ekonomického výkonu a napojení na evropské kompenzační a dotační mechanismy, ty samé, které drží nad vodou více než polovinu zemí Eurozóny na čele se Španělskem.

Propad českého průmyslu se bude prohlubovat a ČR bude potřebovat pomoc od EU a jeho Eurovalu, proto ta frenetická snaha o urychlený vstup ČR do Eurozóny

Právě proto začala Fialova vláda zkracovat výdaje v první řadě na důchodcích, protože v ČR je dlouhodobě potvrzeno, že důchodci jsou nejzranitelnější skupinou, kterou lze sdírat z kůže, aniž by přišel řev. Proto došlo ke zkrácení valorizací důchodů. Hned poté vláda Petra Fialy oznámila, že zruší různé daňové úlevy a dojde ke zvýšení daní všem ekonomicky aktivním Čechům.

Je to kvůli mamutímu deficitu, který ale bude dál růst, protože česká ekonomika je v mínusu růstu HDP, protože její appendixová ekonomika se kvůli propadu Německa stala první obětí německých škrtů. Německé podniky ruší kontrakty a neodebírají od českých podniků produkci.

Fialova vláda tak ví, že kvůli propadu vlastního HDP nevybere tolik peněz na daních, takže musí zvyšovat daně, což povede ve spirále k dalšímu poklesu výběru daní, protože lidé začnou více šetřit, méně spotřebovávat, což povede k menším tržbám, menšímu obratu a menšímu výběru daní, což povede k dalšímu zvyšování daní a tak pořád dokola.

V tomto cyklu se ale nedá fungovat s nulou. Nulou se totiž nedá dělit. A to znamená, že Fialova vláda bude muset s každým dalším zvýšením daní a odvodů zvýšit i deficit rozpočtu, protože se zkrátka v ekonomice nevybere tolik, kolik bude potřeba na mandatorní výdaje. Dá se očekávat, že tlak na přijetí eura bude sílit o to více, jak se koruna kvůli kolabující německé ekonomice bude propadat a jak bude klesat rating ČR kvůli zvyšujícímu se zadlužení. Bez německé ekonomiky se do 5 let česká ekonomika úplně položí na úroveň Řecka. Jenže Řecko má alespoň jednu devizu, a tou je přímořský rekreační turistický ruch. Nic takového ČR nemá. Propad německé ekonomiky tak nejvíce odskáče český důchodce a hned po něm česká rodina.

Myš, která řvala na Rusa, nemusí skončit slavně

Čím větší má ČR ekonomické problémy, tím více řve a angažuje se na mezinárodní scéně proti Rusku kvůli Ukrajině. Česká vláda připomíná myš, která řvala, protože tím svým řevem odvádí pozornost od obrovských domácích problémů, které vlastně doma nemají ani řešení. Česká ekonomika je typickým appendixem německého ekonomického superkolosu, který začal ale skřípat, začínají z něho vypadávat ozubená kolečka a s obrovským rachotem hrozí celé jeho zadření.

V této situaci appendixový přívěsek německé ekonomiky a novodobý pracovní lágr protektorátního střihu s dvouocasým lvem ve znaku a s modrožlutými hadry rozvěšenými po celé republice tak již nedokáže vydělat státu na pokrytí vlastní spotřeby a vlastních státní výdajů, včetně těch mandatorních. Řešení je jen jedno jediné – Česká republika a její ekonomika by se musela přeorientovat na export do rozvojových zemí, tedy do zemí skupiny BRICS, které jsou nenasycené a je na nich dostatečně volný prostor pro uplatnění českého pokročilého průmyslu.

Jenže… to je v ostrém ideovém a ideologickém rozporu s politikou Fialovy vládní junty. Ta je připravena namísto záchrany průmyslu přeorientováním na jiné trhy přivést ČR raději do eurozóny, zbavit stát vlastní monetární politiky (ne, že by to po 35 letech bylo nějak poznat) a tím připojit ČR k eurovalu a ke kompenzačním mechanismům Eurozóny.

A tak myš, která řvala, nakonec skončí s dalšími myšmi v chomoutu eurozóny. Tam už myši moc řvát nemohou, tedy kromě toho, co je sborově nařízeno a schváleno v Bruseli. Česká appendixová ekonomika dojela do finále, dámy a pánové. Jaká byla cesta? To nechám na vás, sami si odpovíte. Důležité ovšem je, že žádná appendixová ekonomika nemá věčného trvání. Dojezd české ekonomiky bude tvrdý. Německý průmysl bude propouštět i nadále v roce 2024, ale jako první se to dotkne zahraničních subdodavatelů, rozuměj českých podniků, protože i v Německu platí, že z cizího propouštění krev doma první neteče.

Zdroj: aeronet.news/