Jak se vám žije a dýchá v těch lžích? Ptá se čtenářů P. B. Reichl

Patřím ke generaci, která se narodila v časech totalitních. Tehdy jste věděli - pokud jste jako já nebyli dětmi rodičů zapálených soudruhů - že skoro vše, co napíšou noviny nebo se odvysílá v televizi, je pustá lež.

A to tehdy dokázalo národ neskutečně semknout a i díky tomuto prozření se nakonec podařilo naší zemi vymanit z komunistického vlivu. Tedy přesněji řečeno toho oficiálního komunistického vlivu. Protože světe div se, ale oni přes noc nezmizeli, ale ti mocnější a vlivnější se právě přes noc stali vlivnými podnikateli a třeba v restitucích a privatizacích nabyli neskutečných majetků, které jim, v nově rodící se zemi, zajistily postavení a ještě větší vliv. Pamatujete konec skvělého filmu Báječná léta pod psa? Ano, myslím ten okamžik, kdy ta největší kariéristická svině jede okolo domu hlavní postavy a říká, co říká. Nebylo Vám z toho zle na duši a srdci? A přesně takhle to totiž bylo ve skutečnosti. Lidi, kteří opravdu trpěli pod jejich nadvládou, byli u toho, když se z těchto soudruhů stali manažeři a majitelé všeho. Jedinou výhodou pro obyčejné lidi tak bylo to, že už jim nemuseli říkat soudruhu, ale obyčejně, šéfe nebo bossi...

Utekla už řada let od onoho listopadu 1989 a máme tu opět vládu lhářů a kmotrů. Máme tu opět vládu, která nám každý den neskutečně lže. Máme tu vládu, která vytváří nesmyslné ideologické bludy a lže tak, že už se jim ani od huby nepráší.

Mému bráchovi někdy na začátku devadesátých let utekla švagrová s rodinou do západního Německa. Režimem byl odměněn také, musel odejít ze své práce, stejně jako pár let předtím můj otec. A to přísahám, že svou švagrovou potkal jednou jedenkrát ve svém životě, a to na svatbě.

Proč o tom píšu? Protože se to vrátilo. Dnes je to ovšem ve spojitosti s druhou stranou a objevují se návrhy, aby ti, kteří za svou prací odešli do Ruska, a tím nemyslím jen sportovce, byli potrestáni, jak si mocní a vlivní přejí.

Spousta lidí Rusko opustila právě na základě politických tlaků. Hokejisté, fotbalisté, basketbalisté, vědci i obyčejní dělníci.

Víte, co je paradox číslo jedna? My tak moc patříme na Západ, že ta uvolněná místa přebrali sportovci ze Západu. Já Vám nelžu. Žijeme v časech internetu a každý z vás se může podívat na soupisky sportovních týmů a sledovat kolik přišlo do KHL hokejistů z Kanady a USA (!). Ty soupisky jsou dostupné na pár kliků a každý se může sám přesvědčit, zda vám tu vyprávím pohádku anebo je to realita. To samé ve fotbale, ale tam se jedná většinou o fotbalisty z jižní Ameriky. V souvislosti právě s fotbalem by mě zajímalo, jak se dnes asi cítí Jan Kuchta, který podlehl politickému nátlaku, a protože chtěl hrát za národní tým, opustil Rusko a tak nějak tuším, že si i tak uspíšil konec, i ten reprezentační.

Nejen naše vláda, ale i přední představitelé EU nám tvrdí, jak sankce na Rusko fungují, jak je ruská ekonomika v prachu a jak EU slavně vítězí. Tady vás všechny se zdravým rozumem opět odkážu na internetové vyhledávače. Zkuste třeba takovou blbost, jako jsou letáky v ruských supermarketech a porovnejte třeba ceny potravin tam a u nás. A to je země, která je, na rozdíl od nás, opravdu ve válce. Využijte webové kamery a nahlédněte na život v ruských městech. Porovnejte si, zda to sedí s tím, co slyšíte o zbídačené ruské zemi.

Také se pamatuji, jak komunisté označovali své nepřátele a jak je nazývali. I tato rétorika se dnes tiše vrátila a ty názvy jsou hodně podobné.

Já od této vlády žádnou otevřenost a nepředstíranou slušnost nečekal a tak zklamán nejsem. Mě mrzí, že je ani po devíti měsících neprohlédli jejich voliči, a to zejména ti mladší. Vždyť oni už lžou naprosto ve všem a lžou naprosto veřejně.

Já nevím, jak to máte nastavené vy, ale já nechci mít vládu, která nás nejen ožebračuje, ale také  každodenně lže všem a o všem.

Přiznávám, že to, co nyní vláda a její podporovatelé provádí lidem této země, stojí skutečně za víc, než za pouhé zamyšlení...

Zdroj: cz24.news/