Mýty o rakovině: Záhadný mikrob - 2. část

Všichni máme rakovinu - pořád

Na rakovině je velmi zajímavé to, že ji máme všichni - pořád. Vaše tělo denně vytvoří asi 50 milionů rakovinných buněk! Abychom si udělali širší obrázek, vaše tělo obsahuje 30-37 bilionů buněk, takže 50 milionů je poměrně malé číslo. Přesto to ukazuje, že rakovina sama o sobě nemůže být hlavním problémem, jak se nás tradiční věda snaží přesvědčit, neboť silné tělo a zdravý imunitní systém ji denně překonávají a transformují. Rakovina, stejně jako jakékoli jiné onemocnění, nemůže přežít v přítomnosti silného imunitního systému. Biologický terén musí být oslabený nebo nedostatečný, aby rakovina získala opěrný bod.

Co je rakovina? - Alternativní definice, včetně mikrobu rakoviny

Existují teorie, které tvrdí, že rakovina je buď houba/plíseň, nebo bakterie. Někteří lidé si vyléčili rakovinu pomocí silně alkalického hydrogenuhličitanu sodného (jedlá soda) - což je založeno na myšlence, že rakovina je houba/plíseň, která nemůže snést tak velkou zásaditost. Italský lékař Tullio Simoncini skvělým způsobem vyléčil mnoho pacientů intravenózním hydrogenuhličitanem sodným.

Existuje určitá třída bakterií, zvaná mykobaktérie, které se šíří jako houba/plíseň (myco znamená v řečtině houba/plíseň). Co když je rakovina způsobena bakterií, která se chová jako houba/plíseň? Několik odvážných vědců, lékařů a badatelů má natolik odvahy, že jdou dokonce proti lékařskému establishmentu, riskují své zaměstnání a kariéru, když tvrdí, že zřejmě existuje mikrob rakoviny, a že rakovina může být způsobena bakterií. William Russell (1852-1940) byl patologem na lékařské fakultě při Královské nemocnici v Edinburghu. V roce 1890 měl projev před Patologickou společností v Londýně, v němž uvedl, že našel "charakteristický organismus rakoviny", který pozoroval mikroskopicky v řezech tkáně (fuchsinově zbarvených) ze všech forem rakoviny, které zkoumal.

Předpokládal existenci parazita, později nazývaného Russellova tělíska. Lékařka Virginia Livingstonová byla další lékařskou heretičkou, která prováděla další výzkum, a potvrdila tzv. Russellova tělíska. V roce 1970 pojmenovala rakovinový organismus, který detekovala, jako "progenitorové kryptocidy" (jak uvedla, progenitor je pseudonym pro "po předcích zděděný"; kryptocidy jsou řecké a latinské slovo, které znamená "skrytý zabiják"). Livingstonová teoretizovala, že progenitor má velmi variabilní růstové cykly a schopnost osvojit si různé tvary, včetně vřeten, tyčinek a koků. Livingstonová inspirovala lékaře Alana Cantwella, a oba napsali knihy na téma mikrobu rakoviny. V této prezentaci Cantwell vysvětluje vlastnosti takového mikrobu:

- Intracelulární a extracelulární (žije uvnitř a vně buňky)

- Buněčná stěna s deficitem (CWD)

- Podle definice je také pleomorfní (schopný existovat v mnoha tvarech a formách)

- Má "filtrovatelnou" fázi růstu, podobnou virům, kterou nelze spatřit běžným světelným mikroskopem. To naznačuje úzký vztah k virům a nanobakteriím.

Další informace o záhadném mikrobu rakoviny

Nezávislá nadace pro výzkum rakoviny (ICRF), kterou řídí Webster Kehr, shromažďuje velké množství velmi důležitých informací o povaze rakoviny a o tom, jak ji léčit. V tomto článku Kehr tvrdí, že rakovina je s největší pravděpodobností bakterie, zvaná Helicobacter Pylori. Tvrdí, že "důkaz, že H. Pylori způsobuje rakovinu, je velmi důvěryhodný", a uvádí pro to mnoho důvodů, např.:

- Je všudypřítomná v žaludku a běžná v krevním řečišti (všichni lidé stále mají nějaké rakovinné buňky),

- Je známá jako pleomorfní mikrob,

- Nejúčinnější bylina pro usmrcení H. Pylori - kurkuma - je stejná bylina, která je nejúčinnější při léčbě rakoviny,

- Více badatelů, kteří se zabývají alternativním výzkumem rakoviny, dospělo ke stejnému závěru nezávisle na sobě.

Druhý bod, který Kehr uvádí - že mikrob rakoviny je pleomorfní - nebyl znám pouze Livingstonové a Cantwellovi. Kehr odkazuje na výzkum Gastona Naessense, který šel ve výzkumu ještě dále, a zjistil, že mikrob rakoviny má nejméně 16 různých tvarů a velikostí:

Mikrob rakoviny je velmi těžké objevit a zničit, neboť může být doslova menší, než virus, nebo stejně tak velký, jako červená krvinka. Pokud je menší, než virus, může se dostat dovnitř buněčného jádra a poškodit buněčnou DNA. Podle Kehra však bezpečně víme jednu věc, která je velmi důležitá - mikrob rakoviny mění svůj tvar a velikost na základě kyselosti nebo zásaditosti uvnitř buňky. Se zvyšující se zásaditostí se velikost mikrobu rakoviny zmenšuje. Jak se snižuje zásaditost (a zvyšuje se kyselost), zvyšuje se velikost rakoviny. To není žádné překvapení, vezmeme-li v úvahu silnou souvztažnost mezi buněčným zdravím a zásaditostí.

Zdroj: Makia Freeman: Cancer Busting Myths Cancer Microbe (1); Překlad: Jana 

Foto: Pexels