Rusko zahájilo vojenskou operaci na Ukrajině. Jaký je operační plán?

Rusko zahájilo vojenskou operaci na Ukrajině, podle Vladimira Putina je cílem operace nejprve demilitarizace celého státu a následně denacifikace! Ruská armáda vstoupila na Ukrajinu z Donbasu, Krymu a z Běloruska! Ukrajinské letectvo, námořnictvo a protivzdušná obrana jsou kompletně zničeny! Ruské údery raketami s plochou dráhou letu zlikvidovaly a zničily ukrajinské muniční sklady, letiště a komunikační infrastrukturu. Přinášíme exkluzivní plné znění nočního projevu ruského prezidenta před zahájením operace!

Ruský prezident Vladimir Putin v noci překvapil celý svět. V nočním vystoupení oznámil zahájení vojenské operace na Ukrajině. Přestože operace oficiálně byla oznámena jako operace, týkající se jen Doněcké a Luhanské lidové republiky, ve skutečnosti ruská armáda vstoupila a nyní operuje na celém území Ukrajiny. Cílem operace je demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. V první fázi má dojít ke zničení ukrajinské armády a jejímu kompletnímu odzbrojení. Po odzbrojení má na Ukrajině proběhnout proces denacifikace v režimu dočasné okupační správy, anebo podle modelu dosazené dočasné vlády.

Naše redakce v noci komunikovala s ruskými novináři a máme k dispozici seznam kroků ruské armády na nejbližší dny. Operace bude po úvodní demilitarizaci pokračovat ustanovením tribunálů, určených ke stíhání členů skupin Azov, Rona, Pravý sektor a několika dalších nacistických a banderovských skupin. Ruská FSB vydala podle našich informací zatykače na několik tisíc Ukrajinců, podezřelých z vražd a  útoků na Ukrajince ruského etnického původu od roku 2014, včetně osob, které se v květnu 2014 účastnily masakru v Domě odborů v Oděse, kde došlo k upálení zaživa několika desítek etnických Rusů.

Operační plán ruské armády

Rusko nemá v plánu trvalou okupaci, ale jen válečnou správu území po nezbytně dlouhou dobu s cílem provedení denacifikace Ukrajiny. Hlavním cílem je potlačení všech hnutí na Ukrajině, které glorifikují Stěpana Banderu a neonacisty glorifikující kolaboranty s německým Wehrmachtem za II. sv. války. Po provedení denacifikace Ukrajiny má proběhnout změna vládních struktur Ukrajiny, a to tak, aby už nikdy nebylo možné, aby zemi řídila junta, která se v roce 2014 chopila moci za pomoci amerického ministerstva zahraničí.

Vývoj se mění každou minutou.  Tento článek má za úkol seznámit vás s exkluzivním a plným českým překladem nočního projevu Vladimira Putina. Jedná se o tlustý a hutný konceptuální materiál, který je potřeba pozorně a nejlépe 3x po sobě přečíst.

Vladimir Putin v projevu odhalil, že Rusku právě došla se Západem trpělivost, ale ne za poslední dobu, ale za posledních 30 let od rozpadu Sovětského svazu. Operace na Ukrajině je prezentace síly ruské armády, je to ukázka síly ruské armády, je to varování Západu, jak efektivní a smrtonosné jsou ruské údery a zbraně. Západ totiž dlouho neviděl v Evropě sílu ruských úderů a Ukrajina je dobrým prostorem na předvedení všech typů vojsk ruských ozbrojených sil.

NATO je podle prvních informací v šoku z rychlosti postupu ruské armády a z naprosto nulového odporu druhé největší armády v Evropě. To doslova vyvolalo šok v Bruselu, podle novinářů Reuters to sdělil jeden z členů sboru NATO v Bruselu mimo kameru, že noční ruský postup byl tak rychlý, že ruská armáda by mohla celou Ukrajinu obsadit do 24 hodin, což je v rozporu se všemi odhady NATO. Ocitujme si ale nyní neuvěřitelný noční projev prezidenta Putina:

Projev prezidenta Vladimira Putina k začátku vojenské operace na Ukrajině

Vážení občané Ruska! Vážení přátelé!

Dnes považuji za nutné se znovu vrátit k tragickým událostem v Donbasu a ke klíčovým otázkám vlastní bezpečnosti Ruska.

Začnu tím, co jsem řekl ve svém projevu 21. února tohoto roku. Mám na mysli to, co nás obzvláště znepokojuje, a to jsou zásadní hrozby, které nezodpovědní politici na Západě krok za krokem, rok za rokem, představují pro naši zemi. Mám na mysli rozšiřování bloku NATO na východ, blízkost jeho vojenské infrastruktury k ruským hranicím.

Je dobře známo, že se již 30 let vytrvale a trpělivě snažíme dosáhnout dohody s předními zeměmi NATO o zásadách rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme se neustále setkávali buď s cynickým klamáním a lží, nebo s pokusy o nátlak a vydírání, zatímco Severoatlantická aliance se mezitím navzdory všem našim protestům a obavám neustále rozšiřuje. Válečná mašinérie je v pohybu a opakuji, že se blíží k našim hranicím.

Proč se to všechno děje? Proč tento arogantní postoj, kdy mluvíme z pozice vlastní výlučnosti, neomylnosti a přípustnosti? Odkud se bere tento bezohledný a přehlíživý postoj k našim zájmům a naprosto legitimním požadavkům?

Odpověď je jasná, srozumitelná a zřejmá. Sovětský svaz na konci 80. let oslabil a poté se zhroutil. Celý průběh tehdejších událostí je pro nás dnes dobrým poučením; přesvědčivě ukázal, že ochromení moci a vůle je prvním krokem k naprosté degradaci a zapomnění. Jakmile jsme na chvíli ztratili sebedůvěru, rovnováha sil ve světě byla narušena.

To vedlo k tomu, že předchozí smlouvy a dohody již fakticky neplatí. Přesvědčování a žádosti nepomohly. Vše, co nevyhovuje hegemonovi, mocným, je prohlášeno za archaické, zastaralé a nepotřebné. A naopak: vše, co se jim zdá výhodné, je prezentováno jako konečná pravda, prosazovaná za každou cenu, hrubě, všemi prostředky. Disidentům se podlamují kolena.

To, o čem nyní mluvím, se netýká jen Ruska a nejen nás. Týká se celého systému mezinárodních vztahů a někdy i samotných spojenců USA. Po rozpadu SSSR začalo faktické přerozdělování světa a zavedené normy mezinárodního práva - a ty klíčové, základní, byly přijaty na konci druhé světové války a do značné míry upevnily její výsledky - začaly bránit těm, kteří se prohlásili za vítěze studené války.

V praktickém životě, v mezinárodních vztazích, v pravidlech jejich regulace, bylo samozřejmě třeba brát v úvahu změny ve světové situaci a v samotné rovnováze sil. Mělo to však být provedeno profesionálně, hladce, trpělivě, s ohledem na zájmy všech zemí, s respektem k nim a s pochopením jejich odpovědnosti. Ale ne - stav euforie z absolutní nadřazenosti, jakýsi moderní druh absolutismu, navíc na pozadí nízké úrovně obecné kultury a arogance těch, kteří připravovali, přijímali a prosazovali rozhodnutí výhodná jen pro ně samotné. Situace se začala vyvíjet podle jiného scénáře.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Nejprve bez jakéhokoli povolení Rady bezpečnosti OSN provedly krvavou vojenskou operaci proti Bělehradu s použitím letadel a raket přímo v srdci Evropy. Několik týdnů bylo prováděno nepřetržité bombardování civilních měst, infrastruktury podporující život. Tyto skutečnosti musíme připomínat, protože někteří západní kolegové na tyto události neradi vzpomínají, a když o nich mluvíme, raději poukazují nikoli na mezinárodní právo, ale na okolnosti, které si vykládají podle svého.

Pak přišel na řadu Irák, Libye a Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi a překroucení všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o libyjské otázce vedlo k totální destrukci státu, vytvoření obrovského ohniska mezinárodního terorismu a uvržení země do humanitární katastrofy a dlouhé občanské války, která stále zuří. Tragédie, která odsoudila ke zkáze statisíce, miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém regionu, způsobila masový exodus ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Podobný osud čekal i Sýrii. Vojenská akce západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a povolení Rady bezpečnosti OSN není ničím jiným než agresí, intervencí.

Zvláštní místo v tomto seriálu však zaujímá invaze do Iráku, samozřejmě také bez jakéhokoli právního podkladu. Jako záminku si vybrali údajně spolehlivé informace, které mají Spojené státy o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Aby to veřejně před celým světem dokázal, zatřásl americký ministr zahraničí jakousi tubou s bílým práškem a všechny ujistil, že jde o chemickou zbraň, která měla být vyvinuta v Iráku. A pak se ukázalo, že to byl podvod, blaf: v Iráku žádné chemické zbraně nebyly! Neuvěřitelné. Lhalo se na nejvyšší státní úrovni i z vysoké tribuny OSN. Výsledkem byly obrovské ztráty, destrukce a neuvěřitelný nárůst terorismu.

Obecně se zdá, že prakticky všude, v mnoha regionech světa, kam Západ přichází nastolit svůj řád, zůstávají v důsledku toho krvavé, nehojící se rány, boláky mezinárodního terorismu a extremismu. Vše, co jsem uvedl, jsou nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediné příklady nedodržování mezinárodního práva.

Mezi ně patří i sliby naší země, že nerozšíří NATO ani o píď na východ. Znovu opakuji: byli jsme podvedeni, nebo lidově řečeno, prostě odkopnuti. Ano, často slýcháme, že politika je špinavá věc. Možná, ale ne tak špinavé, ne v takové míře. Takové podvodné jednání je přece v rozporu nejen se zásadami mezinárodních vztahů, ale především s obecně uznávanými morálními a etickými normami. Kde je spravedlnost a pravda? Nic než lži a pokrytectví.

Mimochodem, sami američtí politici, politologové a novináři píší a říkají, že v USA se v posledních letech vytvořila skutečná "říše lži". Je těžké s tím nesouhlasit - je to tak. Není však třeba být skromný: USA jsou stále velkou zemí, mocností, která vytváří systém. Jeho satelity nejenže se mu pokorně a poslušně podřizují, při každé příležitosti zpívají podle jejich not, ale také kopírují jeho chování a nadšeně přijímají jím navrhovaná jakákoliv pravidla. Proto lze s jistotou říci, že celý takzvaný západní blok, který USA vytvořily k obrazu svému, je stejnou "říší lži".

Pokud jde o naši zemi, po rozpadu SSSR se nás při vší nebývalé otevřenosti nového moderního Ruska a jeho ochotě poctivě spolupracovat s USA a dalšími západními partnery a v podmínkách fakticky jednostranného odzbrojení okamžitě pokusili rozdrtit, vyřídit a nadobro zničit. Přesně to se stalo v 90. letech a na počátku nového tisíciletí, kdy takzvaný kolektivní Západ aktivně podporoval separatismus a žoldácké bandy na jihu Ruska. Jaké oběti a ztráty nás to stálo, jakými zkouškami jsme museli projít, než jsme konečně zlomili hřbet mezinárodnímu terorismu na Kavkaze. Pamatujeme si to a nikdy na to nezapomeneme.

Ve skutečnosti ještě donedávna neustávaly pokusy využít nás ve svém zájmu, zničit naše tradiční hodnoty a vnutit nám své pseudohodnoty, které by nás, náš lid, rozleptaly zevnitř, Postoje, které už agresivně vnucují ve svých zemích a které přímo vedou k degradaci a degeneraci, protože jsou proti samotné lidské přirozenosti a logice. To se nestane.

Navzdory všemu jsme se v prosinci 2021 znovu pokusili dosáhnout dohody s USA a jejich spojenci o zásadách bezpečnosti v Evropě a o nešíření jaderných zbraní v NATO. Vše marně. Postoj USA se nezměnil. Nepovažují za nutné dosáhnout dohody s Ruskem v této pro nás klíčové otázce, sledují své vlastní cíle a neberou ohled na naše zájmy.

V této situaci samozřejmě vyvstává otázka: co dělat dál, co očekávat? Z historie dobře víme, že Sovětský svaz v roce 1940 a na počátku roku 1941 dělal vše pro to, aby zabránil nebo alespoň oddálil vypuknutí války. K tomu patří i snaha doslova do poslední chvíle neprovokovat potenciálního agresora, neprovádět nebo odkládat nejnutnější, samozřejmé kroky k přípravě na odražení nevyhnutelného útoku. A kroky, které byly nakonec přijaty, byly katastrofálně opožděné.

V důsledku toho nebyla země plně připravena na invazi nacistického Německa, které 22. června 1941 napadlo naši vlast bez vyhlášení války. Nepřítel byl zastaven a poté rozdrcen, ale za cenu obrovských ztrát. Snaha zavděčit se agresorovi v předvečer Velké vlastenecké války byla chybou, která náš národ přišla velmi draho. V prvních měsících bojů jsme ztratili rozsáhlá strategicky důležitá území a miliony lidí. Podruhé už takovou chybu neuděláme, nemáme na to právo.

Ti, kdo usilují o světovládu, nás, Rusko, veřejně, beztrestně a, zdůrazňuji, bez jakéhokoli zdůvodnění prohlašují za svého nepřítele. Dnes mají skutečně velké finanční, vědecké, technologické a vojenské možnosti. Jsme si toho vědomi a objektivně hodnotíme hrozby, které na naši adresu v oblasti ekonomiky neustále zaznívají, stejně jako naši schopnost tomuto drzému a permanentnímu vydírání odolávat. Opakuji, že je hodnotíme bez iluzí, velmi realisticky.

Ve vojenské oblasti je současné Rusko i po rozpadu SSSR a ztrátě velké části svého potenciálu dnes jednou z nejsilnějších jaderných mocností na světě a navíc má určité výhody v řadě nejmodernějších zbraní. Proto by nemělo být pochyb o tom, že přímý útok na naši zemi by vedl k porážce a hrozivým následkům pro případného agresora.

Technologie, včetně těch obranných, se však rychle mění. Vedení v této oblasti se měnilo a bude měnit z ruky do ruky, ale vojenský rozvoj území, přiléhajících k našim hranicím, pokud ho připustíme, zůstane po další desetiletí, možná navždy, a bude pro Rusko představovat stále větší, naprosto nepřijatelnou hrozbu.

Již nyní, kdy se NATO rozšiřuje na východ, je situace pro naši zemi rok od roku horší a nebezpečnější. Vedení NATO navíc v posledních dnech výslovně hovoří o nutnosti urychlit a prosadit postup alianční infrastruktury směrem k ruským hranicím. Jinými slovy - zpřísňují svůj postoj. Už nemůžeme jen sledovat, co se děje. Bylo by to od nás naprosto nezodpovědné.

Další rozšiřování infrastruktury Severoatlantické aliance, započatý vojenský rozvoj území Ukrajiny, je pro nás nepřijatelný. Problém ovšem není v samotné organizaci NATO - ta je pouze nástrojem zahraniční politiky USA. Problém je v tom, že na území sousedícím s naším - podotýkám, že na našem vlastním historickém území - se vytváří "protiruský" stát, který je plně pod kontrolou zvenčí, je intenzivně osidlován ozbrojenými silami zemí NATO a napumpován nejmodernějšími zbraněmi.

Pro USA a jejich spojence se jedná o tzv. politiku zadržování Ruska, což je zřejmá geopolitická dividenda. Pro naši zemi je to však nakonec otázka života a smrti, otázka naší historické budoucnosti jako národa. A to není přehánění - tak to prostě je. To je skutečné ohrožení nejen našich zájmů, ale i samotné existence našeho státu, jeho suverenity. To je červená linie, o které se opakovaně hovoří. Překročili ji.

V této souvislosti je třeba zmínit situaci v Donbasu. Vidíme, že síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, chopily se moci a udržely si ji pomocí v podstatě dekorativních volebních procedur, definitivně odmítly řešit konflikt mírovou cestou. Osm let, nekonečně dlouhých osm let, jsme dělali vše pro to, aby se situace vyřešila mírovou, politickou cestou. Vše marně.

Jak jsem řekl ve svém předchozím projevu, na to, co se tam děje, se nelze dívat bez soucitu. Už se to prostě nedalo vydržet. Bylo nutné okamžitě zastavit tuto noční můru - genocidu milionů lidí, kteří tam žijí a kteří doufají jen v Rusko, kteří doufají jen ve vás a ve mne. Právě tyto touhy, pocity a bolest lidí byly hlavní motivací pro naše rozhodnutí uznat lidové republiky Donbasu.

Což je podle mého názoru důležité dále zdůraznit. Přední země NATO v zájmu dosažení svých cílů podporují na Ukrajině extrémní nacionalisty a neonacisty, kteří zase nikdy neodpustí obyvatelům Krymu a Sevastopolu jejich svobodnou volbu sjednotit se s Ruskem.

Samozřejmě, že půjdou na Krym, stejně jako na Donbas, s válkou, aby zabíjeli, jako zabíjeli trestné bandy ukrajinských nacionalistů, Hitlerových kolaborantů za Velké vlastenecké války, bezbranné lidi. Otevřeně se hlásí i ke svým nárokům na celou řadu dalších ruských území.

Celý vývoj událostí a analýza přicházejících informací ukazuje, že střet mezi Ruskem a těmito silami je nevyhnutelný. Je to jen otázka času: připravují se, čekají na vhodný okamžik. Nyní také tvrdí, že vlastní jaderné zbraně. To nedopustíme.

Jak jsem již řekl, Rusko přijalo novou geopolitickou realitu po rozpadu SSSR. Respektujeme a budeme respektovat všechny nově vzniklé země v postsovětském prostoru. Respektujeme a budeme respektovat jejich svrchovanost a příkladem toho je pomoc, kterou jsme poskytli Kazachstánu, jenž čelil tragickým událostem a výzvám, které ohrožovaly jeho státnost a celistvost. Rusko se však nemůže cítit bezpečně, nemůže se rozvíjet, nemůže existovat, když z území dnešní Ukrajiny přichází neustálá hrozba.

Dovolte mi připomenout, že v letech 2000-2005 jsme vojensky bojovali proti teroristům na Kavkaze, bránili jsme celistvost našeho státu a udrželi jsme Rusko nedotčené. V roce 2014 jsme podpořili obyvatele Krymu a Sevastopolu. V roce 2015 jsme pomocí našich ozbrojených sil postavili spolehlivou bariéru pronikání teroristů ze Sýrie do Ruska. Neměli jsme jinou možnost, jak se bránit.

Totéž se děje i nyní. Vám a mně prostě nezbyl jiný způsob obrany Ruska a našeho lidu než ten, který jsme nuceni používat dnes. Okolnosti vyžadují, abychom jednali rozhodně a okamžitě. Donbaské lidové republiky požádaly Rusko o pomoc.

V této souvislosti jsem v souladu s článkem 51 části 7 Charty Organizace spojených národů, se souhlasem Rady federace Ruska a v rámci plnění smluv o přátelství a vzájemné pomoci s Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou, ratifikovaných Federálním shromážděním 22. února tohoto roku, přijal rozhodnutí o provedení zvláštní vojenské operace.

Jejím cílem je chránit lidi, kteří jsou již osm let vystavováni zneužívání a genocidě ze strany kyjevského režimu. Za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a postavíme před soud ty, kdo se dopustili četných krvavých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, včetně občanů Ruské federace.

Naše plány zároveň nepočítají s okupací ukrajinských území. Nemáme v úmyslu nikomu nic vnucovat násilím. Zároveň v poslední době na Západě stále častěji slyšíme, že dokumenty podepsané sovětským totalitním režimem, které zakotvují výsledky druhé světové války, by se již neměly uplatňovat. Jaká je na to odpověď?

Výsledek druhé světové války je posvátný, stejně jako oběti, které naši lidé přinesli na oltář vítězství nad nacismem. To však není v rozporu s vysokými hodnotami lidských práv a svobod, které vycházejí z reality poválečných desetiletí. Nepřekračuje ani právo národů na sebeurčení zakotvené v článku 1 Charty OSN.

Dovolte mi připomenout, že ani při vzniku SSSR, ani po druhé světové válce se nikdo neptal lidí, žijících na územích, která tvoří dnešní Ukrajinu, jak chtějí uspořádat svůj život. Naše politika je založena na svobodě, na svobodě volby pro každého, aby mohl rozhodovat o své budoucnosti a budoucnosti svých dětí. A věříme, že je to důležité pro všechny národy, žijící na území dnešní Ukrajiny, pro všechny, kteří chtějí toto právo - právo volby - uplatnit.

V této souvislosti se obracím také na občany Ukrajiny. V roce 2014 mělo Rusko povinnost chránit obyvatele Krymu a Sevastopolu před těmi, které nazýváte "nacisty". Obyvatelé Krymu a Sevastopolu se rozhodli pro svou historickou vlast, pro Rusko, a my jsme je podpořili. Opět jsme prostě nemohli jinak.

Dnešní události nejsou o porušování zájmů Ukrajiny a ukrajinského lidu. Jde o ochranu samotného Ruska před těmi, kdo si vzali Ukrajinu jako rukojmí a snaží se ji využít proti naší zemi a jejímu lidu.

Naše akce jsou opět sebeobranou proti hrozbám, které nám hrozí, a proti ještě většímu neštěstí, než jaké se děje dnes. Jakkoli je to těžké, žádám vás, abyste to pochopili, a vyzývám vás ke spolupráci, abychom mohli co nejdříve obrátit tuto tragickou stránku a postupovat společně vpřed, nedovolit nikomu zasahovat do našich záležitostí, do našich vztahů, ale budovat je samostatně, aby to vytvářelo nezbytné podmínky pro překonání všech problémů a navzdory státním hranicím nás to zevnitř posilovalo jako jeden jednotný celek. Věřím v to - je to naše budoucnost.

Musím se také obrátit na vojáky ozbrojených sil Ukrajiny:

Vaši otcové, dědové a pradědové nebojovali proti nacistům a nebránili naši společnou vlast proto, aby se dnešní neonacisté mohli chopit moci na Ukrajině. Přísahali jste věrnost ukrajinskému lidu, a ne protilidové juntě, která Ukrajinu okrádá a šikanuje právě tento lid.

Nevykonávejte jeho trestní příkazy. Vyzývám vás, abyste okamžitě složili zbraně a vrátili se domů. Dovolte mi, abych upřesnil: všichni příslušníci ukrajinské armády, kteří splní tento požadavek, budou moci bez překážek opustit válečnou zónu a vrátit se ke svým rodinám.

Ještě jednou zdůrazňuji: veškerou odpovědnost za případné krveprolití bude mít na svědomí režim, vládnoucí na území Ukrajiny.

Nyní několik důležitých, velmi důležitých slov pro ty, kteří mohou být v pokušení zvenčí zasahovat do probíhajících událostí. Kdokoli se pokusí zasáhnout do našich záležitostí, natož ohrozit naši zemi a naše lidi, musí vědět, že reakce Ruska bude okamžitá a povede k následkům, s nimiž jste se ve své historii ještě nesetkali! Jsme připraveni na jakýkoli vývoj událostí. V tomto ohledu byla přijata všechna nezbytná rozhodnutí. Doufám, že budu vyslyšen.

Vážení občané Ruska!

Blahobyt, samotná existence celých států a národů, jejich úspěch a životaschopnost vždy pramení z mocného kořenového systému jejich kultury a hodnot, ze zkušeností a tradic jejich předků a samozřejmě přímo závisí na schopnosti rychle se přizpůsobovat neustále se měnícímu životu, na soudržnosti společnosti, na její ochotě konsolidovat se, spojit všechny síly, aby mohla jít vpřed.

Síly je třeba vždy - vždy - ale síla může být různé kvality. Politika "říše lži", o níž jsem hovořil na začátku svého projevu, je založena především na hrubé a přímé síle. V takových případech říkáme: "Máš moc, nepotřebuješ inteligenci".

Ale vy i já víme, že skutečná síla spočívá ve spravedlnosti a pravdě, které jsou na naší straně. A pokud je to pravda, pak je těžké nesouhlasit s tím, že síla a ochota bojovat jsou základem nezávislosti a suverenity, nezbytným základem, na kterém jediném lze budovat svou budoucnost, svůj domov, svou rodinu, svou vlast.

Vážení krajané!

Jsem si jist, že vojáci a důstojníci ruských ozbrojených sil, kteří jsou věrni své zemi, budou plnit své povinnosti profesionálně a odvážně. Nepochybuji o tom, že všechny úrovně moci a odborníci, odpovědní za stabilitu naší ekonomiky, finančního systému a sociální sféry, stejně jako vedoucí představitelé našich společností a celého ruského byznysu budou pracovat harmonicky a efektivně. Spoléhám na konsolidovaný, vlastenecký postoj všech parlamentních stran a veřejných sil.

Koneckonců, jak tomu bylo vždy v historii, osud Ruska je ve schopných rukou našeho mnohonárodnostního lidu. To znamená, že rozhodnutí, která jsme přijali, budou realizována, našich cílů bude dosaženo a bezpečnost naší vlasti bude spolehlivě zaručena.

Věřím ve vaši podporu a v nepřemožitelnou sílu, kterou nám dává láska k naší vlasti.

V. V. Putin

Ukrajina bude ruskou armádou zresetována před rok 2014

Tento projev, uvedený výše, je velice dlouhý. Pokuste se jej přečíst pozorně a pomalu, protože v něm objevíte celou ruskou duši. Můžete ji potom porovnat s duší českou, slovenskou, prostě s jakoukoliv jinou. Rusko je hlavním pilířem Ruského židovského kongresu a přesně podle slov Igora Strelkova došlo k tomu na Ukrajině, k čemu mělo dojít již v roce 2014. Jenže procesy nad Ukrajinou i Ruskem řídí "zákulisní procesy řízení", které dávají povely k použití procesů řízení na 6. prioritě velmi výjimečně.

Na této prioritě se totiž může stát cokoliv. Po skončení operace na Ukrajině se k moci dostanou opět ti, kteří to celé řídí. Zástěry odejdou a přijdou čepce. Taková je realita. Válka není důvodem k bouchání šampusu. Je to pouze pokračování diplomacie jinými prostředky. Medvěd chrání poklad, truhlici ruského pokladu. A nechrání ji ani tak pro sebe, protože poklad patří jim. Oni se cítí ohrožení Londýnskými kancelářemi a jejich řezníky na Ukrajině a v NATO. Proto medvěd vylezl z brlohu a dělá pořádek.

Jenže v tom projevu je odraz Ruska. Je to odraz ruské mentality, která nemá čepec, ani zástěru. Proto se ten text čte tak dobře. Tato chvíle je připomínkou toho, že zahnat Rusko do kouta je pošetilostí a šílenstvím. Ruská armáda by se do Prahy tímhle tempem dostala za 3 dny. Fiala s Pekarovou by dostali americký Gulfstream a odletěli by do exilu v USA, stejně jako rodina šéfa ukrajinského parlamentu dnes nad ránem.

Proces zametání před ruským domem bude důkladný. Jakmile medvěd vyleze z brlohu, jen tak nezaleze a na Ukrajině bude dělat pořádek, až se bude Zelenský v exilu zelenat. Bohužel, pořádek nikde jinde se dělat nebude. Liberální demokracie Západu se více stmelí, semkne a ve svých lumpárnách proti lidu a národům se utvrdí. V lumpárnách proti lidu, jako např. nehorázné ceny za elektřinu a plyn. (Elektřina se vyrobí v ČR, potom se vyveze do Lipska na energetickou burzu a za německé horentní ceny se vydraží na burze a prodá zpátky českým domácnostem!! Tohle nedělají politici ve službách lidu. To dělají, šmejdi! A nejen šmejdi.)

Rusko si konceptuálně zamete před svým domem, ale co zbytek Evropy?

Marionety pracující v žoldu cizích kanceláří. A plyn? Nejprve si politici znepřátelí největšího producenta plynu v Evropě, zablokují si nový plynovod, a potom kvůli krizi lidem napaří extrémní evropské tržní ceny! Šmejdi! Co takové uhlí? Nejprve zavřou doly na Ostravsku, vytunelují je, připraví lidí o práci a potom na Ostravsko dováží uhlí z Austrálie! Šmejdi! Chápete? Tohle si zasluhuje řízení na 6. prioritě. Ruský medvěd udělá pořádek na Ukrajině, kde se potom budou mít lépe, než v EU - alespoň pokud půjde o elektřinu, plyn a uhlí. Konceptuálně si polepší. Paradoxně za cenu války. 

Válka na Ukrajině být nemusela, kdyby se USA o ni nesnažily dnem i nocí. Jenže ta válka bude beze škod. Ruské precizní údery zničí jen vojenské body a techniku. Američané už teď prohráli - a to je skvělé. Je to důkaz, že 6. priorita řízení jde Rusku opravdu nejlépe ze všech priorit. Věříme, že vojenská operace se vyhne civilním obětem a brzy se podaří nastolit mírový stav, spojený s normalizací a s návratem Ukrajiny k demokratickým principům před rokem 2014. Je však třeba, aby se Ukrajina nevracela ke korupci, protože Ukrajina musí své bohatství přesunovat na své občany, ne do kapes oligarchů.

Zdroj: -VK- Šéfredaktor AE News, infokuryr.cz